O cestování

in Česky!2 years ago (edited)

Cestování. Pro někoho nepříjemná nutnost, pro jiného vášeň a závislost.

Já myslím, že cestování je jeden ze způsobů vzdělávání. Cestování člověka formuje, šlechtí a dává mu neocenitelné zkušenosti.

Zákaz cestování je jedna z nejhorších věcí, kterou mohl komunistický režim udělat a poškodil tím celé generace.

Cestování stojí čas a peníze. Ale čas a peníze stojí skoro všechno, co v životě děláme.

Kdo hodně a rád cestuje, ten už z povahy věci nemůže být rasista ani xenofob. Totiž cestování vás přivede do kontaktu s lidmi. Ať už se jedná o recepčního v pařížském Hiltonu nebo o čističe bot někde na zaprášené návsi. Na každé cestě nastane situace, že budete potřebovat službu, pomoc nebo radu, budete muset s někým komunikovat, muset se domluvit i přes jazykovou bariéru (btw ten zmíněný desetiletý čistič bot uměl anglicky líp než já, a to fakt nebylo v žádném turistickém centru, ale v nějaké vesnici na východě Turecka). A při cestování zjistíte, že běžní lidi v cizině nejsou horší, aby jimi bylo lze pohrdat, a ani lepší, aby jim bylo co závidět. Že není prakticky rozdíl mezi běžným Pražákem, Vídeňákem nebo Edinburghákem, že vesničan na Moravě, v Kalábrii nebo na Krétě je ve všech případech stejně pohodový týpek (nebo stejný buran, podle toho na koho zrovna narazíte).

Cestovatele lze jen velmi těžko opít rohlíkem. My starší, co jsme zažili komunistický režim, pamatujeme, že nám vykreslovali obraz Sovětského svazu jako země budoucnosti, jako země šťastných lidí, jako země, kde by chtěl žít každý. Přitom už druhý den měsíčního pobytu ukázal prakticky pravý opak.
(Na druhou stranu, abych byl zcela poctivý, když jsem byl poprvé v roce 1989 ve Vídni, byl jsem mírně zklamaný z toho, že to není až takový zázrak jak jsem si představoval a že se kromě jazyka a nabídky v obchodech od Prahy až tak moc neliší 😀)

Cestování učí člověka samostatnosti. I když jste třeba v péči luxusní cestovky, která za vás zařídí téměř všechno, pořád je tu ještě spousta věcí, kdy je cestovatel odkázaný jen sám na sebe a své schopnosti. A je jen na něm, jak se s nimi vyrovná. Pokud cestujete na vlastní pěst, tak tím spíš. A nemám na mysli jen jazykovou bariéru. Představte si, že jste v norském Bodø, za polárním kruhem. Máte jen hotovost a jízdenku na cestu domů. Je to poslední den zájezdu, tak se poslední zbytek peněz rozhodnete utratit za lodní lístek na Lofotské ostrovy, ať si ten poslední den ještě užijete. A tam, na nějakém skalnatém ostrůvku, kde vás vysadili na dřevěném, ledem obaleném molu, zjistíte, že ten lístek není zpáteční... (Jo, stalo se, a dobře to dopadlo.)

Cestování dává zkušenosti. Třeba... gastronomické. Vždycky se směju, když vidím někoho, jak si veze do ciziny balík řízků a basu Radegasta (v lepším případě Plzně). A na každém hromadném zájezdu se najde někdo, kdo vám bude vykládat, jak je ta kalábrijská pizza, skotský haggis, turecký kebab, řecká musaka, španělská paella... (abych zůstal jen v Evropě), jaký je to hnus, a že není nad naši svíčkovou. Samozřejmě proti gustu žádný dišputát, ale člověk přece jede do ciziny právě proto, aby si ji užil se vším všudy, a ne aby se před ní chránil bariérou z domácích buchet :)

Cestování učí člověka racionalitě a efektivitě. Co s sebou nemám, to nepotřebuju. Bylo zajímavé třeba pozorovat, když jsem byl na třídenní konferenci ve Štrasburku, kolik kdo měl s sebou věcí. Někdo s příruční taškou přes rameno, někdo s dvěma kufry. Já bych si třeba chtěl někdy zkusit nějakých těch deset dní u moře s minimem věcí. Co v takovém případě člověk potřebuje? Šortky, tričko, plavky a kartáček na zuby. Jen to, co se vejde do kapes. Pas a pusu. (A platební kartu.) Akorát když člověk jede s manželkou a dětmi, tak to holt tak nejde.

Podle toho, co si o cestování myslím, se snažím i konat. Když základní škola, kam chodili moji kluci, organizovala nějaký výměnný pobyt v Anglii nebo Dánsku, využívali jsme toho, jak to jen šlo. Jezdíme po Česku i do zahraničí, jak to kapsa, čas i jiné okolnosti dovolí. Starší synek je na vysoké, tak už se na něho snažím vyvíjet lehký tlak ohledně přihlášky do programu Erasmus. Protože, jak jsem psal na začátku, cestování je forma vzdělávání se. A vzdělání není nikdy dost.

Ilustrační fotka https://www.pexels.com/cs-cz/foto/mesto-osoba-dovolena-zena-1008155/

sepa.png

vote_follow.png

Sort:  

Your content has been voted as a part of Encouragement program. Keep up the good work!

Use Ecency daily to boost your growth on platform!

Support Ecency
Vote for new Proposal
Delegate HP and earn more

Výborne napísané, s tým sa dá iba súhlasiť :)

!LUV

Děkuji 😺

Dobře napsané! Nemůžu než souhlasit!
Jakožto češka, nomádka žijící cestováním po zahraničí, jejíchž rodiče vyrostli za totality a nejdál vyjížděli do Tater, si velice vážím té možnosti moct vyjet kdy chci a kam chci a vždy důrazně opakuji že cestování je forma vzdělání a vzdělávání se. Ničí stereotypy a rasismus a otevírá obzory.

Článek jsem sdílela! :)

Díky za pozitivní ohlas 👍

good style

Souhlas, cestování je super :))