V návaznosti na @godfish – e si dovolím také přihodit článek. Jsem za to docela rád, protože to, co se chystám napsat, se mi píše v angličtině špatně. Jde o můj osobní zážitek se závislostí na hrách, v mém případě pouze na jedné konkrétní…World of Warcraft
Všechno to začalo, když jsem byl ještě malé dítko zhruba v 7. třídě základní školy. Kamarád přišel po letních prázdninách a vyprávěl jak byl celé 2 měsíce doma v pokoji a hrál WoW. Ze začátku nám to všem přišlo šílené, ale poté nám všem porozdával DVDčka se hrou, abychom mohli hrát s ním. Pro ty, co úplně neví, o co jde…Worlf of Warcraft, neboli WoW je MMORPG, ve kterém se snažíte získat maximální level postavičky a poté s ní můžete zabíjet jiné lidi, porážet těžké bosse. Dělat profese jako inženýring, kovářství, alchemie atd...obchodovat a nebo prostě chatovat s ostatními hráči. Podle tohoto popisku je doufám patrné, že tam jde dělat tolik věcí, že to člověka snadno chytne a nepustí. Obzvláště když to hrají všichni ve vašem reálném okolí, což se také stalo. Na základce to hráli nejenom spolužáci, ale také kamarádi z různých kroužků, takže když se wowko nehrálo, stopro se našel někdo se kterým jste se o něm bavili. No a když se wowko nehrálo, nebo se o něm nebavilo, jsem si jist že na něj beztak každý myslel, protože je mnohem lepší přemýšlet o tom co „musím“ udělat ve hře než v reálném světě, kde jsou přeci jen problémy.
Základka byla ve finále brnkačka a moc se to na nikom z nás nepodepsalo, při příchodu na střední se WoW hrálo už tak pomálu, že to byla jen rekreace. Jenže to bych nesměl jít na elektro/IT střední, kde chodí lidé jako jsem já a hádejte co dělali…. Takže jsem v tom byl znovu, jenže střední (obzvlášť ta, kam jsem chodil já) kladla na studenta povinnosti, které bylo třeba udělat, jaké překvapení. Takže se člověk dostal k velkému dilematu, jestli má hrát o pár hodin méně a tím pádem nezískat lepší meč ale nepropadnout, nebo hrát víc a mít lepší virtuální čísílka. U mě bohužel vyhrávalo až to druhé. Ne že bych chtěl věci flákat, i když to tak zní, jenom ve WoWku nebyli starosti a svět byl růžovej. Hlavně jsem se v něm po těch letech orientoval mnohem lépe než jako puberťák na střední škole v reálném světě. Taky tam na člověka nikdo nekřičel a když jo, mohli jste si to vyříkat v souboji jeden na jednoho, což je skvělá featura! Navíc se kolem vás udělala úžasná skupina lidí, která měla podobné problémy a také před nimi takhle chytře utíkala.
To hraní se nepodepsalo jen na škole, ale i na vzhledu. Musím říct, že bez sebechváli sem slušná 9/10 (+- 1 bod!). V dobách wow jsem byl tak 2/10. Dlouhé neupravené vlasy a staré oblečení, hlavně že ve hře jsem dbal na modní doplňky a byl schopen hrát x hodin, abych získal předmět, který nedává žádné bodíky, ale jen dobře vypadá…Musim uznat že v té době bych nevyměnil svého 80lvl taurena za žádnou holku na světě...Byl to svět, kde jsem poznal nové lidi a trávil tam x hodin denně jen díky nim. Netrvalo to dlouho a propadl jsem. Musel celej rok opakovat, holkám sem se moc nelíbil a nevypadalo to semnou úplně dobře. Naštěstí mě konečně odpálkovala jedna holka, se kterou jsem se často vídal a v pololetí dostal další kouli. To byla poslední kapka… Cestou ze školy jsem se šel nechat ostříhat a wowko jsem na delší dobu přestal hrát. Nechci říkat, že všechno dopadlo nakonec úplně růžově, člověk vymění jednu věc za druhou, u mě to bylo hodně moc nocí, které jsem propařil úplně jinak. Do latě jsem se dal až za pár let díky jednomu člověku, ale kdo ví co se pokazí teď. Každopádně wow hraju už jen z nostalgie a abych se podíval co je tam nového, ale vždy tak na měsíc, pak jdu zase jinam. Co vy? Zavařila Vám někdy nějaká hra, tak jako mě? Je dost těžké to vysvětlit někomu kdo to nezažil, vždyt hra se dá přece vypnout ne? :D Jenže tak lehké to občas není, protože se u nich lehce utíká od reálných problémů. Nakonec bych jsem dal můj oblíbený trailer, pro lidi co také hráli a chtěli by mít lehčí nostalgický záchvat.
No, jak jsem psal, tomuhle jsem naštěstí zcela utekl. Takže je to pro mě dost nepředstavitelné. Třeba by mě i něco z toho lákalo, ale hrát stovky (tisíce) hodin jen proto, abych dosáhl na nějakou pomyslnou metu, kterou stejně jednoho dne smete nějaký wipe nebo upgrade nebo nový díl hry...
Každý 2 roky nové DLC a to má každý datadisk několik sezón, ale za zkoušku to v tomhle stavu i docela stojí. Už to není takovej hardcore jako dřív, všechno máš poměrně rychle. A tisíce hodin je možná i málo :D když napíšeš /played uvidíš kolik máš nahráno přesně a občas je to strašidelný. Na druhou stranu lidi denně tráví na facebooku atd. klidně i 5 hodin denně, takže to vyjde nastejno jako nějaká pitomá hra
Spolužáci ve škole hravávali Lineage, to bude relativně podobný. Já jsem to zkusil asi tak na tři dny. Nebylo to špatný, ale pak jsem neměl čas dělat to co jsem měl, tak jsem to zase odinstaloval...
Ješte ze tak :D
Zkusil jsem si dát Tank War. Neustále na mě vyskytovala reklama jak je to úžasný.
Prošel jsem si výcvikem a vybral easy mapu. Sotva se trošku rozhlédnu, bylo po mě. Dostal mě někdo z druhého konce mapy. Takhle se to opakovalo půl hodiny, možná hodinu. Potom jsem se podíval co má soupeř za techniku. Samozřejmě moderní stroj a já nějaký předpotopní.
Tak jsem to vypnul, odinstalovat a vícekrát už nehrál.
Vetsinu her zene kupredu system ze se musis konstantne zlepsovat, obcas to dokaze zkazit celou hru
Na druhou stranu. Dobře pro mne :D
WoWko byla jedna z prvních her, které jsem kdy hrála na počítači :) Společně s Aladinem, dobrá kombinace :D
Aladin ta skakacka?! Bozi hra, nesnasel sem ten level na litacim koberci :D
Závislost je potvora...kdysi jsem zkoušel hrát hru, už nevím její název, kde se musí stavět nová obydlí, ochrany, výcvik a já nevím, co všechno. Ponořil jsem se do té hry i vložil pár kaček na vylepšení a když jsem nehrál, tak mi chodily maily, že je zle...no prostě gumárna. Ze dne na den jsem musel hru ignorovat, protože mi začala zasahovat do mého života.
Nebyl to travian nebo divoke kmeny? To se hralo driv taky hodne no :)
JJ, něco takového...