Dnes se spolu podíváme k Ejpovickému jezeru, či spíše k Ejpovické vodní nádrži.
Náš výlet začneme v Plzni - Doubravce, na železniční zastávce.
Pojedeme osobním vlakem směr Beroun. Po koridorové trati jsme v Ejpovicích za chvilku. Kupovat zpáteční jízdenku si nebudeme, neboť České dráhy už jí zrušily. Dostaneme jen dvě obyčejné.
Vlak s námi projíždí nejdelším tunelem v České Republice,vlaky v něm jezdí dvěma tubusy, z nichž každý měří 4150 metrů.
Fotka je ze zimy 2018, těsně po čerstvém zprovoznění nové trati.
Po projetí tunelu už budeme vystupovat v cíli, v obci Ejpovice.
Od nádraží se vydáme z kopce dolů po žluté turistické značce. Přehradu nemůžeme minout. Už zdálky slyšíme podivné vrčení. Copak to asi je?
Přijdeme blíž k vodě a užasneme. ano, to je vlek pro vodní lyžování a wakeboarding. Je hezké chvíli sledovat obratné sportovce, jak najíždějí na překážky.
Poté už se vydáme na procházku po zalesněném břehu vodní nádrže.
Ejpovické jezero je původní lom na železnou rudu, který fungoval v letech 1958-66. Kvůli těžbě zde bylo přeloženo koryto řeky Klabavy. Výnosnost zdejší rudy však nestačila centrálně plánovanému hospodářství minulého režimu a těžba byla nerentabilní.
Po roce 1966 tak byla řeka Klabava navrácena do původní ho koryta a lom se začal zatápět.
Napouštění vodní nádrže netrvalo dlouho, neboť Klabava pramenící v Brdech, bývá velice vodnatá, hlavně při jarním tání sněhu.
Na protilehlé břehu si můžeme povšimnout vtoku řeky Klabavy do jezera. Půjdeme se tam podívat.
Břehy jezera lemují většinou břízy a jiné odolné dřeviny, které s oblibou osidlují krajinu poškozenou zásahem lidské činnost.
Na březích nalezneme i kapradiny. Fascinují mě svými svinutými listy.
Rostlina, která svým vzhledem a původem připomíná pravěké období země.
Mimochodem na severním břehu jezera můžeme navštívit zajímavou geologickou lokalitu Ejpovické útesy. Jedná se o chráněné území přírodní památky.
Důvodem ochrany je světově nejstarší lokalita autochtonního výskytu spodnoordovické fauny.
Útesy tvoří buližníkové) skály v severní stěně bývalého železnorudného lomu. Toto těleso představuje skalní útes na břehu spodnoordovického moře. Na tomto útesu kromě abrazních jevů, způsobených mořským příbojem, byly zachovány i zkameněliny původních organismů z období starších prvohor.
Každopádně návštěvu tohoto jistě zajímavého území dnes vynecháme.
Podíváme se na vtok řeky Klabavy do jezera.
Byl rekonstruován v roce 2005 po velkých povodních, které zde poškodily koryto řeky v roce 2002.
Za většího stavu vody zde můžeme obdivovat mohutné peřeje.
Využijeme i obnovenou lávku pro pěší a přejdeme na druhý břeh řeky. Lávka je samonosné konstrukce bez pilířů v ideálním protipovodňovém provedení.
Na druhém břehu řeky se nalézají Ejpovické vodní tunely, původní štoly, kterými byl odkloněn tok řeky Klabavy po dobu těžby v lomu.
Dvojice tunelů z ražených hornickým způsobem na konci padesátých let minulého století je dosud v dobrém stavu.
Tunely byly dokončeny v roce 1958 a jsou dlouhé více než 1500 metrů. V některém z mých příštích článků se podíváme dovnitř každého z nich.
Pravý tubus se v současnosti připravuje na využití pomocí malé vodní elektrárny.
Levý tubus je opuštěný a průchozí. Tunely nejsou přímé, není tedy vidět z jednoho konce na druhý.
V zimě je lokalita významným zimovištěm netopýrů, proto bychom neměli v tomto období vstupovat dovnitř a rušit je.
Od vodních tunelů se vrátíme po jižním břehu jezera do autokempu.
Zde se můžeme občerstvit u výdejního okénka restaurace a po chvilce pokračovat dále při břehu až k výtoku řeky z jezera.
Jezero nemá žádnou hráz, je zde pouze přepad, takže s hladinou v bývalém lomu nelze uměle manipulovat.
Záběr západní strany vodní plochy nedaleko golfových hřišť.
Naše procházka pomalu končí. Ušli jsme tak pět kilometrů.
Blíží se čas odjezdu vlaku. Na nádraží to odsud už není daleko.
V Plzni jsme za deset minut.
Byl to pěkný výlet.
