Chtěl jsem večer psát učitelskou pohádku... Ale místo toho jsem s celou rodinou smutnil nad odchodem našeho kamaráda. Ano, bylo to jen morče.
Pan Blýsk, tak mu syn v poslední době říkal, nás jistě považoval za členy své smečky. Věřil nám. Mazlil se s námi. Nikdy nás nekousl... Vždycky, když se otevřela lednička, nebo ucítil zeleninu, zapištěl, že chce svůj podíl... Vrkal, když jsme mu hladili zádíčka a čumáčkoval se s námi nos proti nosu...
V sobotu byl zcela zdráv. V neděli nežral. V pondělí nežral. Já už byl smířený, že nepřežije. Ale v úterý byl pořád čilý, tak jsme ho vzali k veterináři...
Pak jsme ho tam nosili denně. Stálo to hodně, ale byly to jen peníze a můžeme si to dovolit. Jistě, úvahy, že bychom za to mohli zachránit několik afrických dětí od malárie jsou na místě...
Pan Blýsk si zlomil zub. Proto nežral. Zneprůchodnila se mu střeva. Dostal zápal plic. Včera večer jsme mu nechali píchnout zlatou injekci.
Byl s námi jen 29 měsíců. Ano, vyčítám si, že jsem ho na veterinu neodnesl už v pondělí... Třeba by teď žil. No, mohu si toho vyčítat už hodně. Žiju relativně dlouho.
Tak tedy sbohem pane Blýsku! Bylo nám ctí! Děkujeme Ti za krásných 29 měsíců, které jsme s Tebou směli strávit. Děkujem Bohu, že nám Tě dopřál. Žádné další zvířátko si už po Tobě nepořídíme. Je pro nás příliš emočně zatěžující se s pak ním loučit...
Jako dítě jsem nikdy vlastní zvíře neměl. Vždyť u babičky byla kráva, prasata, ovce, 60 králíků, 25 slepic, včely, holubi, psi a kočky a kdo ví co ještě... Blýsk byl moje první a poslední, jediné zvířátko.
Už jsem zakopával 50 kralíků, kteří chcípli na mixomatózu. To ve mně emoce nevyvolalo. Možná naštvanost nad takovou smůlou... Ale Blýska jsem obrečel. Prostě čím jsem starší, tím se snadněji dojímám. No, život jde dál. Ještě mám syna, manželku, spoustu povinností.
Nebudu truchlit věčně. Zpočátku si vzpomenu a bude mi smutno při každé příležitosti, kdy uvidím trávu, kousnu do okurky, mrkve, nebo něco zavrzá... Ale postupně to přejde. Znám to. Už jsem v naší rodině nejstarší a pohřbil jsem všechny prarodiče a rodiče. I s tím jsem se vyrovnal.
Nevím, kdy se vrátím k pohádkám. Až přijde čas.
Chápu tě. Měli jsme prakticky totéž s kočkou, kterou srazilo auto před očima manželky a syna a dodýchala jim v náručí. A cpou se mi do očí slzy, když to píšu, i když je to půl roku.
Já bych druhou kočku už chtěl, ale oni zatím ještě ne.
Já už to taky zažil mockrát. Některé psy u prarodičů jsem měl velmi rád. Ale domů už žádné zvíře chtít nebudeme. Syn si už zažil tohle. Jestli bude mít chtít v dospělosti zvíře ve svém bytě, to už bude jeho věc. Jsem na tom ale vlastně dobře.
Třeba Karel IV. oplakal asi půl tuctu svých dětí. Ještě před sto lety byla dětská úmrtnost katastrofální. A lidé nebyli otrlejší než dnes. Truchlili pro každé...
!BEER for an old friend. hehe
View or trade
BEER.Hey @krakonos, here is a little bit of
BEERfrom @steemean for you. Enjoy it!Learn how to earn FREE BEER each day by staking your
BEER.Byl to člen rodiny...
To je smutné.
Díky.
To je smutné, ať to brzy přebolí.
Díky.
Jojo morčata jsou fajn společníci. Poznají páníčky podle kroku,umějí se ozvat a o té lednici ani nemluvě. Dobře vědí že v šuplíku je zelenina.
Mohl bych třeba napsat "upřímnou soustrast " ,ale bylo by to povrchní. Zviřátko jsem nikdy neměl. Chtělo by to se říci, bohudík....
Ať tedy bolest brzy přebolí
Tvé pocity mi nejsou cizí. Pár morčat, koček i psů nám také odešlo. A upřimně mohu napsat, že se už předem připravuji i na "odchod" našich nynějších hafanů.