Ahoj českej rybníčku. Dlouho jsem se neozval (má to mnoho různých důvodů) a je načase to zase napravit. Aby si snad někdo nemyslel, že jsem na Hive zapomněl. :)
Poslední dobou se tak trochu boří mýty ohledně toho, že "špatnej" postoj a podobný záležitosti jsou spjatý s nespecifickou bolestí zad a naopak to začíná vypadat, že je to spíš soubor různých faktorů, včetně mentální stránky věci, vnímání bolesti atd... Dobrou práci v tomhle smyslu podle mě odvádí na tomhle poli Martin Snášel z coretraining.cz, kdyby to někoho blíž zajímalo.
Když jsem nedávno na tohle téma viděl nějakej příspěvek, vzpomněl jsem si, že mám někde v záložkách jednu studii (ona je to asi spíš nějaká metaanalýza, ale nechci se v tom úplně patlat, tohle není moje pole) ohledně vlivu nošení školních tašek u dětí na bolest zad. Ze závěru plyne, že žádný přesvědčivý důkazy o tom, že by děcka měli bolet záda, protože maj na zádech batoh, nejsou. Pokud jsem to ale správně pochopil, existují jistý důkazy, že vnímání "těžkosti" toho báglu, už může k bolesti vést.
Teď střih a další příběh, kterej jsem jednou někde zaslechl:
- Dva lidi nezávisle na sobě přijdou na magnetickou rezonanci. Člověk A přichází s bolestí zad, ale přesto neodchází s žádným objektivním nálezem. Člověk B přichází s jiným problémem, bez bolestí zad, ale na MRI se ukáže vyhřezlá plotýnka...
Možná vám to připadá divný, ale asi jste se už sami setkali s tím, že někoho dlouhodobě bolela kyčel, koleno nebo hlava a přesto nikdy z nemocnice nepřišli s ničím konkrétním. Potažmo opačně, někdo odcházel s diagnózou aniž by se nějak projevovali známky opotřebení kloubů, bolesti a podobně. Já sám sem nakonec živoucím důkazem obého, protože moje dlouhodobý bolesti kolen se nepodařilo diagnostikovat a nakonec po letech sami zmizeli. A naopak mi byla diagnostikována skolióza bez větších projevů, přičemž mi zhruba okolo 8-10 let řekli, že moje fotbalová kariéra de facto skončila dřív, než začala a že pokud s tím nebudeme nic dělat, v 18 taky nemusim chodit...
Jako tvorové obdaření myšlením máme přirozeně z bolesti strach. Démonizuje se. Bolest je ale "jen" signál, ovšem ne nutně toho, že je něco špatně. Občas se stává, že člověk se začne po dlouhý době nějak hejbat (chodit na jógu, nebo jiný cvičení, běhat...) a ono to najednou někde bolí. Kolena se například dostanou do komprese v kleku, kde člověk nestrávil třeba posledních 10-20 let, páteř se třeba začne hýbat ve směrech, kam se nepodívala několik měsíců (třeba do flexe = předklon) a celý tělo je zatížený v různých směrech a rovinách, ve kterých nebyla možná od dětství. A pak je vcelku přirozený, že když si začneme sami sebe všímat a nějak se sebou komíhat, začne ta tuhost která v nás je, různě povolovat. Což není nutně na škodu, pokud se to dělá s rozumem a citem.
Samozřejmě, že se všichni chceme vyhnout nějakýmu dlouhodobýmu přetížení, chronickým zraněním, ale bolest je občas něco, co k životu a pohybu patří. Není to nutně známka patologie a toho, že je něco špatně, jak ostatně můžou demonstrovat i příklady výš. Co bolí, nemusí bejt nutně přetažený, ale může to bejt taky oslabený a třeba to chce zatížit. Jen jinak, v jiným směru, možná jiným způsobem. A možná se to celý potřebuje prostě jen hýbat. Různě a hodně :)
Vítej zpět ;-)
!BEER
Díky :)
!BEER
Není zač ;-)