Včera nám United udělali po dloooouhé době opravdu radost. Rivala z Liverpoolu zaslouženě porazili na domácím Old Trafford v poměru 2:1 a odlepili se od ligovýho dna. A já tak trochu doufám, že včerejší zápas je začátkem úspěšný éry. Kéž by alespoň z poloviny úspěšný, jako byla ta od roku 2006 okolo Ronalda a Rooneyho...
Tenhle tým svůj potenciál naznačil poprvé v roce 2006, kdy ve finále ligového poháru bez problému přehrál Wigan Athletic a po dvou letech sucha slavil první trofej. To ale nebylo nic proti tomu, co tahle nesmírně talentovaná parta dokázala v dalších sezónách. Hned následující ročník ovládli domácí ligu a zároveň to dotáhli do finále FA Cupu a semifinále Ligy Mistrů. A kdo ví, kam by se dostali, nebýt masivní marodky, která je potkala v ten nejnevhodnější a zlomový bod sezóny...
United asi tenkrát proti AC Milan v semifinále Ligy mistrů nebyli favoritem. Za italský tým přeci jen v té době válela legendární stoperská dvojice Nesta - Maldini a uprostřed hřiště ladili muziku hráči jako Kaka, Gattuso, Pirlo, nebo Seedorf. A českým fanouškům možná neunikne, že na levé straně defenzivy hrál Jankulovski. I Rudí Ďáblové se sice mohli pochlubit zajímavým mixem mládí a zkušeností, protože R+R (Rooney, Ronaldo) doplňovali legendy klubu jako je Ryan Giggs, nebo Paul Scholes. Ale zoufale jim chyběla stoperská dvojice Vidic-Ferdinand, kterou musel zastoupit Heinze respektive Brown.
Zápas ale domácí před vyprodaným "Divadlem snů" začali famózně (jak bylo ostatně v téhle sezóně dobrým zvykem). Už v 5. minutě šli do vedení zásluhou Ronalda (s přispěním notné dávky štěstí), který po rohovém kopu hlavou propálil hostujícího golmana Didu, který sice razantní hlavičku portugalce zblokoval, ale ne dostatečně. Míč tak i za jeho přispění skončil v síti. A United byli při chuti. Ve 14. minutě z halfvoleje pálil ve vápně Carrick, ale jeho skákavou střelu tentokrát brazilský gólman ve službách italů vyrazil.
Hosté se do zápasu dostávali pozvolna, ale jakmile se nastartovali, bylo pro oslabený domácí tým těžké, je bránit. V 22. minutě se předvedl další brazilec ve službách AC, Kaká. Impozantním prvním dotykem se po přihrávce Seedorfa dostal na hranici malého vápna a střelou po zemi na zadní tyč do protipohybu Van Der Sara vyrovnal. Což byla voda na jejich mlýn. Milánský tým se nehnal bezhlavě do útoku, pozorně bránil a hledal skuliny v domácí defenzivě. United sice měli náznaky šancí, ale střely přicházely buď z dálky a nebo chyběla přesnější finální přihrávka...
A tak přišel trest na druhé straně. Nedorozumění v domácí obranné linii, které chyběly opory, využil znovu Kaká a na Old Trafford přestalo být veselo. 1:2. Konec poločasu pak hosté kontrolovali a co hůř, žlutou kartu vyfasovala další opora zadních řad Man United Patrice Evra a to znamenalo stopku na odvetný zápas na San Siru.
I přes nepřízeň osudu se ale Red Devils nehodlali vzdát a gólově mohli orámovat i začátek druhého poločasu. V obrovské šanci se ocitl po dalším rohu Giggse Carrick, ale volej netrefil ideálně. Co se ale nepovedlo jemu, to se povedlo o zhruba 10 minut později Rooneymu. Po chytré přihrávce Scholese se tváří v tvář Didovi nemýlil a vykřesal postupovou naději. 2:2! A peklo mohlo začít...
V další superšanci se v 64. minutě ocitl Fletcher, ale jeho střelu fantasticky zneškodnil hostující brankář. A United moc moc chtěli zápas před skvělou diváckou kulisou otočit. Ani dva přímé volné kopy Giggse za hranicí vápna si ale cestu do branky nenašly. V 83. minutě neuspěl se střelou z větší vzdálenosti ani Ronaldo a protože tváří v tvář selhal proti Didovi i Giggs, zápas se chýlil k remízovému stavu. Jenže to by nebyli United, aby závěr zápasu vzdali a spokojili se s remízou. A tak těsně po vypršení 90 minut vzal osud do svých rukou Giggs, našel Rooneyho, ten z hranice vápna prvním dotekem napálil míč přímo na bližší tyč a Old Trafford explodoval v ohromnou radost. United totiž díky jeho gólu měli o gól blíž do finále Champions League, které si nezahráli od památného roku 1999.
Nakonec to ale bohužel nevyšlo. AC Milan nedal v odvetě oslabeným Ďáblům prakticky vůbec žádnou šanci, s přehledem zvítězil rozdílem třídy 3:0 a v Athénském finále vrátil Liverpoolu porážku z roku 2005. I přesto je ale tenhle semifinálový duel něco, na co rád vzpomínám. Těch 90 minut prvotřídního fotbalu prostě stálo za to. A doufám, že Champions League se na Old Trafford brzo vrátí zpět. A jestli United budou předvádět podobný bojovný výkon jako včera proti odvěkému rivalovi z Anfield Road, tak o to ani nemám strach...
Celý zápas zde