Projekt maraton - listopad 2020

in Česky!3 years ago

Začněme tím nejdůležitějším údajem a to je počet naběhaných kilometrů - 87. To je pořád číslo, který je dost pod tím, co je třeba běhat, nicméně je to cca o čtvrtinu víc, než měsíc předchozí, což je myslim číslo udržitelný i pro další měsíce a který by mi v závěru mělo zajistit dostatečnej počet odběhaných kilometrů. Připočteme-li k tomu dalších cca 10 kiláků kondiční chůze s externí zátěží, dostáváme se v podstatě ke 100 kilometrům našlapaným v tomto bipedálním kontralaterálním dopředným pohybovým vzoru (lajcky řečeno "po dvou dopředu").

Taky bych byl sice radši, kdyby to bylo víc, ale je třeba respektovat jistý zákonitosti. Například radši v závěru odběhnu míň celkových kilometrů, než si na měsíc odrovnat kotníky/kyčle/kolena, nebo celkový zdraví za cenu toho, že zvednu kilometráž nepřiměřeně. Možná by ten risk vyšel, ale nestojí mi to za to. Navíc běh a chůze není to jediný, co pro rozvoj svojí vytrvalosti, síly, kondice a rychlosti dělám. Takže jsem mimo to opět zařadil věci jako švihadlo, výpady, lokomoci kvadrupedální (čti lezení po čtyřech) a další a další věci, který mi v součtu nadělili cca 2 a půl dne v měsíci tréninku (konkrétně 59 hodin a 44 minut).:)

I Cooperův test (dvanáctiminutovka) se pomalu zlepšuje. Z původních 2.33 km jsem se dostal na 2.6 km. Což sice není číslo závratně vysoký, ale fyzička jde nahoru, což je zpráva veskrze pozitivní. Stejně tak to, že mám pořád dost sil k tréninku a až na minoritní problémy jsem fyzicky v pořádku (mentálně si sice nejsem tak jistej, ale to zase pro běh není tak důležitý).

CollageMaker_20201207_155057853.jpg

Cílem pro prosinec, kterej bude asi tréninkově krapet náročnější, jednak z důvodu počasí a druhak díky blížícím se Vánocům, bude překročit sto naběhaných kilometrů a začít oťukávat vzdálenosti okolo 15 kilometrů. Uvědomuju si, že to fakt není nikterak sexy, ale prostě nejsem ten typ člověka, kterej si v rámci tréninku jen tak z ničeho vystřihne třeba 30 kiláků objemovej běh, protože "mu to běží" (a ne vůbec se to nevylučuje, pokud si běháte pro radost. Tréninkovej proces je jako lezení po žebříku směrem nahoru. Člověk dělá malý krůčky, občas se možná někde na chvíli zastaví, zkontroluje stabilitu svýho žebříku, ale pořád se pohybuje směrem k cíli. Vlastně je to svým způsobem jedna velká nuda. Na druhou stranu pak člověk může obdivovat kam všude se dá s takovým přístupem dostat a čeho všeho je tělo vlastně schopný. :)

Dost bolo pro tentokrát psaní. Jdu se zase pověnovat rozvoji nějakých těch atributů a jak mi to jde, shrnu zase začátkem příštího měsíce.

Sort:  

Tak ať to dál běhá, hlavně ať drží zdraví. V listopadu jsem si napočítal 91 kilometrů, takže jsem se oproti říjnu zhoršil. Přes zimu si dám pohov a začnu běhat zase až na jaře.

Díky. Tenhle luxus (neběhat přes zimu) mě bohužel letos nečeká :)

Přepneš na Rockyho a jedeš :D ;)

Mimochodem, jdeš mi do rány. V době zavřených podniků jsem začal trošku běhat, pár kilometrů denně. Potřeboval bych poradit slušnou botu řekněme do 6 000 Kč. Ty klasický běžecký značky bot neznám, takže nejsem nijak zatíženej. Do dvaceti jsem hrál na slušné úrovni házenou, ale tam jsme řešili spíš boty do haly než na venkovní výběhy. Můj styl běhu není žádná sláva, ale došlap by měl být celkem v pohodě, u delších běhů přes patu. Budu běhat hlavně na zpevněných cestách a v městských parcích, spíš kondičně 5-10 km na jeden zátah. Metr osmdesát výšky, zhruba osmdesát kilo váhy, žádný šmajdání nebo tak něco.

Top4running v Praze mají prodejnu, udělaj ti diagnózu a navrhnou řešení. To je asi ta nejjednodušší varianta...

Já bych volil tréninkovou silniční objemovku. Na značce nezáleží. Dneska dělá dobrý běžecký boty kde kdo. :) akorát by ti fakt ta bota měla sedět. Myslet na to, že zdravý chodidlo "pruží", takže jak na něj došlápneš, celá noha se trochu roztáhne (dopředu i do stran). Takže by měl bejt v botě nějakej prostor. Doporučuje se například roztáhnout v ní prsty (měl by tam bejt prostor do stran) a zatížit došlapem, jestli netlačí palec. Na druhou stranu by si měl samozřejmě cejtit stabilitu. Obecný doporučení je ca o půl čísla větší.

Co se týče mě, tak mi nesedí Saucony, protože mám širší nárt. Takže ze stran sem si do nich po čase vypěstoval díry na malíkových hranách :). Sedí mi Mizuna, ty jsou ve špičce širší. Trefit první boty je ale docela náročný, protože člověk nemá srovnání. Pokud by si střílel od boku, doporučuju střílet za míň, než je rozpočet. Případně za to koupit 2-3 kusy od jinejch značek, třeba starší modely, trochu je prošlápnout. Získáš nějakej cit do nohy a pak sám uvidíš, co ti sedí nejvíc... Pokud zvolíš speciálku prodejnu (což je ta nepochybně jistější varianta), můžeš si aspoň případně stěžovat tam. :D A cenovku trochu podstřel. Jak uslyšej 6k, tak aby ti nenacpali boty třeba s karbonovou destičkou :D Bejvaj ale rozumný

Super, díky za tipy. Budu si je asi kupovat hned po Vánocích, zatím těch pár výběhů doklepu ve svých univerzálních teniskách. Nárt mám taky spíš širší.

"Dneska dělá dobrý běžecký boty kde kdo."

S běžeckými botami nemám zdaleka tolik zkušeností, co ty, ale toto můžu potvrdit. Letos kroutím už druhý rok v jakýchsi noname Kalenji z Decathlonu (stály tuším 8 stovek :D) a jsem překvapen, jak dobře si vedou. Naběháno (velmi hrubým) odhadem nějakých 2,000 km, do toho spousta hiků a workoutů... Používám je totiž prakticky na veškerý sport (jsou vidět i na fotce z tréninku z minulého týdne).

No já s nima upřímně taky zase nemám tolik zkušeností. Barefooty držej, protože na nich se nemá co podělat (nemaj žádnej drop, žádný tlumení, žádný odrazový prvky) krom nějakýho mechanickýho problému. Pak jsem podělal nákup Sauconů, poněvadž jsem chtěl nějakou levnou tempovku (oni ty rychlejší boty mají nízkej drop, jsou hodně lehký, takže je to fakt nezbytná síťovina a má to pár prvků) a sáhnul jsem vedle, protože jsou na mojí nohu prostě moc úzký. No a skončil jsem u Mizun, který mám na objemový tréninky a hlavně jsem je bral z důvodu tý širší špičky.

Ono hlavně se ty boty lišej v nějakých technických detailech, který pro toho hobby běžce prostě nejsou nějak zvlášť důležitý. Málokdo navíc běhá nějaký sprinty/intervaly a závody, aby potřeboval třeba úplně specificky botu na ty rychlý tréninky. Takže důležitý spíš je, aby ta bota fakt dobře seděla, něco vydržela (měla by dát aspoň 800-1200 km podle třeba Aleše Tvrzníka u kterýho jsem dělal kurz, pak už jde prej pomalu do kytek ta technologie), měla nějaký to základní tlumení dopadu (většinou hlavně na patě kvůli dopadový fázi) a esteticky ladila (zvlášť u žen :D). Jestli to má odrazovou technologie nebo ne, je na naší úrovni jako celkem fuk. Jestli mě to zrychlí o 1-2 vteřiny na kilák je mi fakt buřt. :D

Takže to zkrátka chce spíš objemovku, protože většina lidí prostě nabíhá kilometry hlavně a trénuje souvislý a rovnoměrný běhy a většinou na zpevněným povrchu (proto silnička). No a aby ta obuv byla tréninková a ne závodní, protože ta závodka fakt vydrží třeba klidně 400-800 kiláků a pak ti zamává. :D Ty tréninkovky jsou na ty objemy dělaný líp. A měnit ve chvíli, kdy se vytratí ten komfort, můžou začít nějaký problémy s kolenama/koníkama/kyčlema/zádama, nebo je fakt úplně na pračky ta podrážka. Pokud si člověk není jistej, tak těch 800-1200 kiláků je takovej jako průměr. Ale znám i lidi, co maj boty už třeba 2000 kiláků právě, v případě nějakýcho mechanickýho poškození to přelepěj izolačkou a jsou naprosto happy. :D

Ono v ideálním případě je podle mýho názoru stejně třeba běhat "ve všem" a "na všem". I proto já ty boty střídám. Aby ten systém úplně nezlenivěl tím, že si vezmu objemovku, ale bez ní budu úplně ztracenej a nebudu schopen uběhnout kilák, aniž bych k tomu potřeboval 15 technologií, který mě tu nohu budou supportovat. :)

No už jen tenhle megakoment je důkazem, že zkušenosti s tím opravdu máš ;) Akorát teda podle toho vidím, že ty moje křusky už to mají nejspíš za pár - když bych k těm naběhaným kilometrům přičetl ty hiky (spousta z nich v dost extrémním terénu azorských hor / sopek) a ty workouty, tak jsme na nějakých 3,000 km zichr :D Tak já si je asi koupím znovu teda :D

Jako není to ideální stav úplně samozřejmě. Oni ty boty jsou samozřejmě vždycky vyráběný za nějakým účelem a na ten danej účel by se měly používat, poněvadž máš třeba obuv spešl na vzpírání, protože ta bota by ti měla dobře stabilizovat a má vyšší drop, než třeba obuv běžecká, čímž ti vlastně pomáhá změnou těžiště třeba při dřepu (kde je častý omezení mobility v kotníku). Pak máš zase spešl boty do tělocvičny, kde je důležitý, aby si se mohl spolehnout na to, že má dobrou přilnavost, stabilitu a tlumení a že když zabereš, tak neuklouzneš...

No a pak je druhá strana tý mince, že jo. Když si jdu jednou za tejden pinknout jen tak badminton do haly, fakt si kvůli tomu pořídim raketu za dvojku a boty za dvojku? Když si jdu párkrát v tejdnu zaběhnout na pláž a hodim si tam k tomu pár sérií shybů na hrazdě, potřebuju mít spešl boty na workoutový hřiště a spešl boty na běh?

Takže vždycky je to podle mě nějakej kontext, do kterýho teda shrnu nějakej vlastní kapitál, čas kterej tomu chci obětovat, potřeby který mám a co vlastně chci dělat a jakým způsobem (chci se tomu věnovat na amatérský úrovni, hobby úrovni, profesionální úrovni). A pak se nějak rozhodnout tak, aby ti v tom kontextu dávalo smysl.

Já třeba kdybych běhal převážně zpevněný cesty a do toho chodil dlouhý tůry v extrémním terénu, tak mám boty dvoje - silničky a trailovky do terénu. Poněvadž vim, že ta trailovka mě v tom terénu poskytne to, co mi silnička nikdy dát nemůže. :)

Chápu, rozumím, souhlasím. Já to myslel spíš tak, jako že jsem rád, že se ty boty ještě nerozpadly, že jsem asi za tu cenu směšnou cenu dostal celkem kvalitu a že by teda nemuselo být špatné, si je pořídit znovu ;) Že bych měl mít správně na každý druh pohybu jinou obuv, je mi jasné, ale nesmíš zapomínat, že jsem minimalista, který často stěhuje celý svůj život z jednoho konce světa na druhý v jednom batohu :D Ale zas abych nebyl úplně za magora - když jsme hráli na univerzitě futsalovou ligu, tak jsem měl sálovky :D Ještě asi někde budou...

Super motivační článek, víc takových prosím, hned bych vyběhla 😀 A jsem ráda, že zmiňuješ, že se člověk zlepší malými krůčky - toto je něco, co si já potřebuju pořád opakovat, protože bych chtěla nejlépe všechno hned 😀

Tak hodně štěstí u tréninku a těším se na další podobný článek.

Ať to běhá!

Díky :)

Ono to jde i rychle, ale otázka je, jestli tu cenu chce člověk zaplatit. :) protože samozřejmě se zvyšujícím se objemem a intenzitou stoupaj nároky toho organismu na kompenzaci toho stavu (víc jíst, víc odpočívat, líp regenerovat...). A když je ten progres skokovej, tak tyhle věci jsou taky skokový a je otázka, jestli je na to ten organismus připravenej a jestli je schopen se s tim vyrovnat po všech stránkách. :)