Vlastně ani nevim, proč mě to napadlo, ale minulej tejden jsem strávil plodnej víkend na horách a učil se, jak být dobrým trenérem běhu. A jedna z vět, která tam zazněla byla: "Cílem kondičního trenéra běhu je zdraví a kondice klienta, ne jeho výkon!" A já s tim nejsem nějak v rozporu, jen mě tak napadá, že to je možná jen půlka pravdy. Celá pravda totiž bude záležet na kontextu...
kvalita fotky odpovídá kvalitě mého polorozbitého foťáku v mobilu
Někdo začíná běhat proto, aby zhubnul. Jinej zase proto, aby si splnil nějakej cíl (co já vim, třeba půlmaraton pod dvě hoďky). Třetí proto, aby se nějak hejbal a běh mu připadá jako nejdostupnější věc pod sluncem. Další se chce skrz běh socializovat a splynout s nějakou skupinou lidí. Potřeby jsou zkrátka různé. Ať už tak nebo tak, k tomu aby člověk běhal, potřebuje celej soubor věcí. Je zapotřebí určitý motivace (ideálně hlavně tý vnitřní), je zapotřebí udržet se zdravej a tak dále. Zkrátka ať už běhá člověk primárně z jakýhokoliv důvodu, potřeby se v čase mění. Možná začínám běhat kvůli hubnutí, ale pokud denně doběhnu s hlavou v dlaních a úplně vyčerpanej, asi mi to dlouho nevydrží (nehledě na to, že se mi možná bude blbě hubnout). Zároveň budu-li běhat sám, začne mi po čase chybět nějaká interakce a možná i chuť si jen tak vyběhnout. Bezcílně. Regeneračně. "Na pohodu".
V závěru se teda možná dostáváme spíš k tom, že žebříček se nám mění spíš v kruh, kde se vzájemně potřeby překrývaj a měněj. Člověk totiž není stálá bytost a jakmile ujede jedním směrem, život ho dřív nebo později donutí jít jinudy. Člověk běhající kvůli zdraví možná po čase svoje priority přehodnotí. Ne snad proto, protože by nutně svoje zdraví začal ignorovat, ale zkrátka proto, protože ho to potáhne trochu jiným směrem. A tak něco ustoupí do pozadí, aby něco jinýho vystoupilo do popředí. A možná to je vlastně ta odpověď na všechno. Život totiž není "jen" o zdraví. Život je taky o štěstí, o radosti, o penězích, o čase, o riskování i šetření. A možná je dobrý mít to na paměti.
Asi i proto, kdykoliv jde člověk na seminář, kurz, nebo absolvuje školení, je to o nějakým multi-oborovým přístupu. K lidem, i k sobě. To je totiž i život. Můžu mít hromadu peněz, ale pokud mám nevyléčitelnou chorobu, protože jsem na sebe posledních 15 let těžce kašlal, je to k ničemu. Stejně tak je ale k ničemu mít zdraví bez sociální interakce s jinou lidskou osobou a bez nějakýho sdílení radostí a starostí. Je to spíš o nalezení určitý rovnováhy, což je věc velmi individuální a každej kdo někdy balancoval předmět, nebo sám sebe ví, že ten zlatej střed se nikdy nedá najít. Dá se kolem něj jen oscilovat... :)
PS: Baj d wej slíbil jsem si, že za každej tejden co sem od září nepřispěju si napařim pokutu. Rozhodl jsem se pro 25 "hajvů" za týden. Dohromady si tak dlužim 125 pokud dobře počítám. Mám je na burze a jsem jen línej, si je poslat. Tak to jen tak, kdyby mi to někdo náhodou chtěl připomenout. Nebojte, myslim na to. :)
Ááá, nezapomněl :D Bereš to opravdu poctivě :)
S obsahem článku mohu jedině souhlasit, jako ostatně vždy ;)
Když už jsem se do toho navrtal, tak je třeba to dodržet :D
Akorát teď asi kolem toho forku nelze s hive manipulovat, takže si ho pošlu později :)
Gratulace trenére :)
Dík :)