Ve Španělsku jsem byl poprvé od ledna, na Velikonoce jsme měli letenky, ale nelétalo se. Od kamarádů a příbuzných jsme samozřejmě měli spoustu zpráv, ale zároveň moc dobře vím, jak Španělé přehánějí. Takže jsme je brali s rezervou. Nicméně faktem je, že od začátku března, kdy byl nejprve kompletní zákaz vycházení, se tamní regulace rozvolňovaly dost pomalu. A že jsem absolutně nevěřil, že to tam bude vypadat takhle.
Po úplném lockdownu si Španělsko prošlo obdobím, kdy směli lidé vycházet ven jen podle věku. Sloty byly, pokud se dobře pamatuju, dvouhodinové. V nich jste museli zařídit vše, co jste potřebovali. V té době jsem tam nebyl ani já, ani T., takže jde o informace z druhé ruky. Teď už ale věřím, že to Španělé nebrali na lehkou váhu.
Od konce téhle regulace, která se v jednotlivých comunidades autonomas rozvolňovala různě, platí celou dobu to, co do soboty (myslím), kdy šlo několik madridských čtvrtí do karantény. Včetně Vallecas s mým oblíbeným pivovarem. Tedy pravidla, která pro mě naprosto neuvěřitelně Španělé dodržují. Namátkou:
- V madridském metru jsou na podlaze nástupiště nálepky v dvoumetrových rozestupech. Místní na nich opravdu stojí a čekají. Když se jim zdá, že metro je plné, nechají si ho ujet (metro jezdí zhruba ve stejných intervalech jako v Praze a Madriďané si nechávají ujet cirka poloprázdné vagony)
- Roušky jsou povinné naprosto všude. Španělé nosí primárně respirátory nebo takové ty modré zdravotnické roušky. Látkové jen málokdo, většinou běžci nebo cyklisté (zhruba 60 % z nich nosí roušky i při běhu/jízdě na kole). V Kastilii de la Mancha jsme se zastavili na pumpě a v restauraci v místě, které bylo samojediné v okruhu dvaceti kilometrů. Klasické pueblo s nějakými 150 obyvateli, kteří žijí na malém prostoru a každou neděli se potkávají v kostele. Všichni nosili neustále roušky, i když na místních chodnících byly rozestupy mezi dvěma chodci klidně padesát sto metrů.
- Restaurace i bary jsou bezkontaktní a naprosto dezinfikované. Za normálních okolností vypadá španělský bar asi jako pražské metro ve špičce, spíš ale o něco plněji. Teď jsou mezi stoly dvoumetrové rozestupy. Přijdete a zeptáte se číšníka si tiene una mesa para dos, jestli má stůl pro dva. Když ano, zavede vás k němu a vydezinfikuje stůl i židle. Vás mimochodem poprosí, abyste si vydezinfikovali ruce. Menu není, místo něj jsou QR kódy na stole, ty si sejmete a načtete si menu v telefonu. Někde se objednává přes WhatsApp nebo jinou aplikaci. Na číšníky mluvíte jen s rouškou, na záchod jdete jen s rouškou, bez ní pouze jíte a pijete. Platíte kartou. A obsluha od vás celou dobu stojí dva metry, přiblíží se jen, když nese objednané pochutiny nebo terminál k placení.
- Bez vydezinfikování rukou nesmíte vůbec nikam. V Cuence jsme potkali místní veřejnou knihovnu a šli se podívat dovnitř. Zastavili jsme se u plánu budovy a za deset vteřin na nás místní hlídač houknul, že si máme umýt ruce dezinfekcí, kterou jsme u dveří přehlédli.
- Pláž je kapitola sama o sobě. Jedna spolužačka T. ze střední je z Valencie, tak jsme se tam stavili. Zašli jsme i na pláž, i když koupat jsme se šli hodně brzo. Na pláži (alespoň v provincii Valencia) musíte udržovat rozestupy šest metrů. Pohromadě může být nejvýše pět lidí, pokud se nevěnujete nějakému kolektivnímu sportu. Přímo ve Valencii jsou pláže, na kterých jdete k moři dobrých sto metrů. Až na posledním kousíčku můžete být bez bot. Plavat smíte bez roušky, ale ne méně než dva metry od ostatních plavců. Opalovat se můžete taky bez roušky, ale o šestimetrovém rozestupu už byla řeč.
- Zavíračka je už v půl druhé a sednout vás nepustí od půlnoci. Tohle může být pro našince absurdní, ale Španělé vyráží do víru nočního města až kolem desáté večer. Oslavy narozenin začínají před jedenáctou večer jen, když slaví děti. Na rozdíl od nás ale Španělé za normálních okolností vystřídají za noc třeba čtyři bary. Tohle opatření v konečném důsledku znamená, že pokud jdou večer na skleničku, jdou jen do jednoho. Kde se navíc nepřiblíží k ostatním.
Celkem mě zaráží dvě věci. Španělé si nestěžují a chovají se antišpanělsky. Fakt všechno dodržují. Už někdy od května, kdy skončily ještě přísnější omezení. S T. jsme měli pocit, že neexistuje způsob, jak se v tak sterilním prostředí nakazit. Přesto má Španělsko zhruba stejná čísla jako my teď. Přitom my jsme měli celé prázdniny volný režim. A přestože se španělský režim neměnil, i oni měli přes prázdniny zlome aktuálního počtu nových případů.
A mimochodem, Bulovka poslala smsku, že jsem negativní. I tak je podle mě nejnebezpečnějším místem, které jsem dosud navštívil.
Stejná "nejižanská" disciplinovanost a důslednost mě překvapila i v Portugalsku. Taky jsme na to docela zírali... Jinak situaci jako takovou už nekomentuji, viz můj příspěvek u článku @petrvl :)
Vítejte zpět.
no ono to tak růžový asi nebude...
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fotky-odpurci-zprisneni-opatreni-v-madridu-vysli-do-ulic-120677
ale je fakt že fotky v tom článku jsou ok lidi mají roušky sice rozestupy 2 metry nic neřeší při takovémhle davu ale co je to demoška... ale je fakt že fotky ze světa viz USA atd tam těch roušek na demoškách mají lidi pozkromnu...
ale celý si myslím že je to o strachu asi prostě ta dávka strachu byla velká když jim tam umíralo tolik lidí v některých chvílích to bylo i přes 10% nakažených pokud si pamatuju dobře...
ale jinak třeba sestra na jihu francie má zas skušenost že to ti frantíci moc nerespektují, a začnou až když je nařízení a vůbec jejcih opatření jsou taková že až teď na konci prázdnin se tam dostali na řadu roušky ve velkém do té doby je nosili jen někteří...
já vím že to @phortun nerozebírá ale potom přece i tak nechceš bejt popírač viru ne? :) Ale život v simulaci je super teorie o tom bych s tebou klidně dal řeč u piva :) páč mám na to docela osobitý názor že to tak není a že jediné co žije v simulaci je náš mozek potažmo (použiju to slovo) duše... ta žije v nereálné situaci i když si myslí že je to pravda... :)
Ve Španělsku platila úplně stejně tvrdá opatření někdy od května. Teď mají být zpřísněna, o těch protestech vím.
Na začátku se virus dostal do několika domovů důchodců, kde si zařádil, což samozřejmě vyhnalo čísla nahoru. Doteď jsou drtivá většina obětí důchodci, cirka polovina ve věku 80+. V tomhle ohledu Španělsko trpí na to, že má velký podíl hodně starých lidí. Víc než 20 % obětí je ve věku 90+.
jj to vím něco za tím bude, ale jak jsme říkal pod mým článkem konkrétní situace je různorodá, celková čísla za planetu však říkají že jedeme špatným směrem ať už jsou důvody konkrétních situací jakákoliv...
Myslím, že záleží hodně na tom, jak s nimi odborné týmy mluví. U nás to doteď vedlo marketingové oddělení.
To se divím, jak jsou místní disciplinovaní. Zajímalo by mě, jak to vypadá v Itálii.
!BEER