Po mém prvním skialpovém zážitku jsem cítila, že chci víc, a tak jsme vyrazili na prodloužený víkend do Jeseníků. A protože chybami se člověk učí, rozhodla jsem se, že půjdu na jistotu a sehnala jsem si v půjčovně super nové vybavení. Teď už nic nebránilo novým zážitkům, ani teploty hluboko pod nulou nás nemůžou odradit.
První den začínáme výstupem z Horní Lipové na Šerák. Přecházíme pole a stoupáme po staré sjezdovce směrem na Sněhulák. Napadl luxusní prašan, kterým si prošlapáváme cestu. Je asi -17 stupňů a mlha, ještě že jsme schopní zahřát se stoupáním. Chrochtám blahem, protože váhu lyží ani necítím, pásy drží jako přibité, prostě dobrá výbava je základ.
Asi po dvouhodinovém pohodovém výstupu, při kterém jsem párkrát chytla panický záchvat, že tam snad umrzneme, přicházíme na Šerák a přemýšlíme, kudy dolů. Nakonec si najdeme kopec, který je celkem řídce porostlý stromy a sjíždíme. Všechno je fajn, jen ta hustota stromů se zvyšuje, je čím dál těžší najít si cestičku mezi stromy. Najednou zjišťujeme, že jsme snad v nějaké lesní školce.
Snažíme se z ní vyhrabat, sundáváme lyže, s nima to dost dobře nejde. Bez nich ale taky ne. Boříme se po pás ve sněhu, prodíráme se větvemi a to jen proto, abychom se dostali do ještě hustší části. Naštěstí tak nějak tušíme směr. Tato naše escape mise je extrémně fyzicky náročná, mrzne, nikde nikdo. Docela si uvědomuju, že kdyby bylo potřeba, nikdo se k nám tady nedostane. Začínám rozumět tomu, jak lehce se může na horách někdo vyčerpat a představa toho ponížení, že bychom museli volat horskou službu, mi dodává sílu hledat cestu ven. Po hodině a 50 metrech konečně vylezeme na lesní cestu. Sjíždíme teď už pohodovou trasou až do cíle. Další den si dáváme odpočinek v podobě blbnutí na opuštěné sjezdovce.
Sobota se nese ve více adrenalinovém duchu. Stoupáme z Červenohorského sedla na Červenou horu a procházíme kolem cedule Lavinové území. V duchu si říkám, jestli toto mám opravdu zapotřebí. Mám. Vím, že jsem s lidmi, kteří vědí, co a kde si můžou dovolit a nějak prostě neumím odolat.
Dolů nás čeká nekonečně dlouhý a pro mě extrémně psychicky i fyzicky náročný sjezd. Někde jsem slyšela, že skialpy jsou prý běžky pro důchodce. Nevím, jestli se smát nebo brečet. Pro jistotu si to celé dáme ještě jednou včetně výstupu. Počasí je na nic, nefotím, mým jediným cílem je přežít. Proč kruci někdy prostě nemůžeme jen tak jít na procházku jako normální lidi? Na konci dne u kafe zjišťuju, že jsem nejen přežila, ale dostavuje se i euforie, která by určitě po procházce nepřišla. Asi se mnou není něco v pořádku. 😃
Přichází neděle a vidina azura nás žene na kopec už brzy ráno. Zvolna stoupáme po sjezdovce na Ramzovou, výhledy jsou neuvěřitelné, v dálce je vidět i Sněžka.
Vyplazíme se nahoru a čeká nás pro mě zatím nejlepší sjezd. Přede mnou je prudký kopec dolů, přemýšlím, mezi kterými stromy projedu a kam povede další oblouček.
Pořádně si do těch lyží sedám, hromady prašanu jim naštěstí nedovolí rozjet se plnou rychlostí. Mám pocit, že díky včerejšku se můj pud sebezáchovy a míra strachu posunula zase o kousek níž. Přijíždíme na turistickou trasu, dáváme pauzu a kocháme se výhledem.
Nasazujeme pásy a pokračujeme teď už po turistické trase směrem na Šerák.
Po krátkém odpočinku v teple se vydáváme dál na Keprník.
Nemůžeme se nabažit té nádhery a výhledu, který se nám nahoře naskýtá.
Nevím, jestli je to taky tím prašanem a nádherným počasím, ale následuje další super sjezd, který nás dostává až na traverz vedoucí zpátky na trasu na Ramzovou. Závěrečná sjezdovka je už jen třešnička na dortu a živí, zdraví a spokojení končíme náš výlet. Výlet, který mi od základu změnil vztah k zimě, posunul hranice a ukázal kouzlo skialpování.
Přistihla jsem se, že kdykoliv vidím les, podvědomě hledám cestu, kterou by se dal sjet. Brodit se po pás ve sněhu při zimním výšlapu pro mě najednou postrádá smysl, protože je prostě velká škoda to nesjet dolů na lyžích. A tak nějak cítím, že každá další zima už pro mě bude tak trošku jiná.
Je jen jedna věc, se kterou se vyrovnávám trochu hůř. Výstupy jsou ok, ale sjezdy téměř nikdy nevedou žádnou značenou trasou, prostě si člověk najde svou vlastní cestu dolů. A jako milovnice přírody chápu, že ač se snažíme sebevíc, toto její ochraně vůbec nepřispívá, spíš naopak. A tak už přemýšlím, čím to po zbytek roku můžu té přírodě vynahradit.
Krásné počasí, krásně bílo, muselo být 👌
Bylo to top!
Wonderful pictures.
thank you :)
Super fotky a jistě super zážitek.
!BEER
Děkuju! Zážitek to byl fakt nezapomenutelný!😀
Congratulations, your post has been added to Pinmapple! 🎉🥳🍍
Did you know you have your own profile map?
And every post has their own map too!
Want to have your post on the map too?