Poslední dobou na to narážím stále čím dál víc a víc. Lidi si neumí povídat. Neumí si povídat a neumí se bavit. S @krakonos se občas vídám a máme si co říct. A sem tam takhle někdo je, aby to nevyznělo že si nemám s kým povídat. :) Ale takový ten všeobecný veselý hovor.
Dlouho mi to vrtalo hlavou a pak jsme se zaměřil na obsah rozhovorů a specifikaci toho pocitu proč si myslím že si lidé neumějí povídat. A kupodivu se mi po pár měsících vynořil docela jasný vzorec. Obsah rozhovorů je prostě složitej a většinou jsou to těžká témata. Pokud si lidé nepovídají třeba o počasí tak se baví většinou o problémech a vůbec složitých životních věcech. Ale jak zavedete hovor na nějaké neutrální téma tak najednou po chvíli dojde řeč a stejně se vynoří nějaká chmura a rozhovor o problémech se rozjede nanovo. A pokud jste někdo jako já, kdo filtruje velice striktně zprávy a nečte ty stohy hovadin tak brzo objevíte že všeobecný hovor je vyplňován právě tímto plnivem. Nevím zda je to černej humor. Nevím jestli si lidé uvědomují dopady těch rozhovorů a to že stejně nikam nevedou, že jsou jen hluchou výplní s kterou nic stejně neudělají a leda tak jim zvedne žluč a zkazí náladu. Podvědomí je příšerná věc. A tak i když lidé u stolu nad pivem ponadávají na to že tamten je blb tak to stejně ničím nepohne, pokud v tu chvíli nebodají nože do stolu.
A tak mě to nedalo, teda hlavě to nedalo a začal jsme to pozorovat a experimentovat s tím sem tam když byla vhodná příležitost. A došel jsme pomalu k závěru že ano je to tak je to tak mi lidé jsme konzumní společnost. Takže potřebujeme konzumovat a jakmile lidem nedáte něco ke konzumaci tak už jim to v hlavách začne vyšilovat a hned si "nevědomky" vzpomenou na nějaký problém a začnou to řešit. Ti co jsou více přítomní hned řeší nějakou prkotinu, která se vyskytuje v okolí. A ti méně přítomní si hned vzpomenou na něco národního či mezinárodního. Je to docela vtipné to takhle pozorovat jako nezúčastněný účastník.
Ale co s tím? Vlastně nic. Sám pro sebe jsme si to vysvětlil, že to patří ke stejným společenským jevům jako je třeba to že když je finanční krize tak lidé více běhají - statisticky dokázáno.
Možná že ta pandemie měla mnohem větší dopad na lidstvo než jsme si mysleli. Možná že dříve bylo více povídací výplně o něčem jiné a omezení kontaktů vedlo k tomu že v aktivní paměti o které se většinou lidé baví je plno jinejch věcí a hlavně těch všeobecně problémovejch a tak i když vznikne prostor pro nějakou šťavnatou veselou výplň rozhovoru tak najednou nemáme v mozku tu správnou notu na správnej takt. A tak přemýšlím a přemýšlím a povídám a povídám. A čekám na další dobrou vlnu.
Já mám pocit, že velká část toho je, že s problémem je mnohem snazší se identifikovat, protože je tam
ad a) emoční vazba
ad b) všichni v zásadě řešíme podobný problémy (někoho víc štvou finance, dalšího víc vztahy, ale plus minus jsou to podobný věci), zatímco šťastný jsme jako z různejch věcí. Někdo běhá, další kreslí, třetí čte, čtvrtej kouká na seriály a pátej třeba nejradši zahradničí.
Takže je imho mnohem jednodušší najít průsečík v diskuzi s člověkem v problému a vrtat se v nějakých hovnech, než ho hledat někde složitě v tom, co člověka interesuje. Tref třeba v diskuzi téma politika/pandemie Covid-19 a drtivá většina lidí bude mít názor, bude mít co říct k tématu. Ale rozjeď debatu o zahradničení a jak ti dělá radost plejt a z osmi lidí u stolu se ozvou třeba dva, protože zbytek k tomu prostě nemá žádnej vztah. Respektive oni k tomu možná nějakej vztah mají, ale pak už ta diskuze musí bejt delší, aby se ty lidi rozpomněli na to, že nějakej vztah tam je (protože třeba babička to dělala a oni kolem ní běhali jako děti, nebo co já vim). A tohle vyžaduje čas a energii. Jistou vytrvalost a dovednost řečníka to téma udělat zajímavý (což mě, přiznávám se bez mučení, nejde) a ochotu posluchače naslouchat. A to se teda imho stává velmi zřídka. :)
O něčem jiném, ale přeci podobném. Když jsem byl mladší, přemýšlel jsem, kdybych se octl ve vězení, na samotce, doživotně. Jestli bych se sám se sebou nudil. (Předpokládejmě hypoteticky, že by se mi ve vězení kromě omezení osobní svobody nic hrozného nedělo. Od obvyklých vězeňských problémů se abstrahujme...)
Dospěl jsem k názoru, že nenudil. Že bych si měl pořád o čem přemýšlet. Mně je se sebou dobře. Možná to tak mají všichni, možná, ne...
!CATtip 10 CAT
your tip of 10 CAT towards @krakonos was sent successfully
MEOWTH! @petrvl has sent a tip of 10 CAT your way.
Pořád na to zapomínám... Není nad pořádné zamňoukání.
!CATtip 1 CAT
your tip of 1 CAT towards @petrvl was sent successfully
MEOWTH! @krakonos has sent a tip of 1 CAT your way.
Congratulations @petrvl! You received a personal badge!
You can view your badges on your board and compare yourself to others in the Ranking