Taky máme ve škole prázdniny, taky máme nemocnou dceru...nedá se nic dělat...sedíme doma. Se školstvím jsem osobně sekla už před 15lety. Je to jen pro silné povahy...přesně, jak popisuješ. Jen bych ještě dodala, že učit na venkově je úplně jiné...lepší...s děckama jde navázat přátelský vztah....s rodiči se dá komunikovat. Pak jsem učila v Brně na gymplu...a to bylo něco, to jsem už prostě nerozdýchala. Asi se to nedá úplně popsat/předat, to se prostě musí zažít ;-). Jinak přeji hodně sil a zdaru v této nelehké době!
Ve školství působím potřetí. Napřed 2 roky a 7 let pauza, pak 16 let a 5 let pauza. A nakonec teď 3 roky. Napoprvé jsem byl na ZŠ na maloměstě. Podruhé ve skoro elitní ZŠ. Teď na ZŠ ve vyloučené lokalitě. Pokaždé jsem se něco naučil. O životě i o sobě. Mám dojem, že víc rozumím životu.
A jestli jsem byl dětem k něčemu? Kdo ví... Já se snažil, jak jsem uměl. Jeden můj žák se oběsil. Jeden zemřel na předávkování kokainem. Někteří skončili ve vězení, další u policie. Mám mezi bývalými žáky sinology, arabisty, podnikatele, herce, lékaře, nezaměstnané, úředníky, dělníky...
Někdy by mě zajímalo zkusit si ještě tu střední školu...