žije

in #cesky4 days ago

Morové rány se nás dotkli, ale Sáře to nemohlo ublížit (doufám, ale protože jsem jí viděl), ukrajinská válka se nás taky dotkla a v pásmu Gazy to tak bylo odnepaměti.

Co na to chci slyšet?: "Ty to hlavně prosím Tě neřeš, piš hudbu, to děláš dobře a nemontuj se do věcí, po kterých Ti nic není."

Tak mi to alespoň říká alespoň táta. Neřekl by to takhle imperativně, hlavně tu poslední část toho, jak to potřebuju slyšet.

Někdy mě uklidňuje (Táta): V Jemenu a Ománu se válčí a kde se všude neválčí...

Česká strategie? Táta už čím dál tím méně potměšile, ale přesto občas, zopakuje větu: "Prodávám předražené německé vojenské vysílačky nefunkční české armádě."

Taky proč ne? Dobře ho to živolo, teď má džob přímo u konkurence. Vždyť u nás se vždycky válčilo spíš na schovku, za druhé světové jsme se nebránili, protože Hitler už měl kolem Sudet udělané všude dálnice a chyběla nám těžká technika. Táta by přesně řekl jaká a je toho názoru, že jsme se bránit měli, to by ale to "O nás bez nás" muselo bejt udělaný jinak, než tak, že se odkážou na jinou smlouvu, kterou poslal Beneš už předtím.

Já si myslím, že to uhrál docela dobře: "Čechy krásné, Čechy mé' nám tu zůstalo.'

Třeba si, jako teda alespoň já si myslím dodnes, myslel, že střední Čechy jsou tak úžasné, že nám je alespoň nemaj šanci rozflákat.

A dost o Godwinově zákonu, já myslím, že někdy zde muselo to téma padnout a diskutovat se o tom dá, až když se ten míč vykopne.

Já si zároveň myslím, že když je každej sám za sebe a nepotřebuje "centrum" v podobě státu, tak se to území rozbít nedá, protože vláda nad jednotlivci se snadněji přebírá, než buduje.

Proto tu máme tolik neziskovek a firem a benzínku "Ono" a berem značky na všechno, i když je to odporný vizuální smog, který mě zbavuje příčetnosti, když zrovna blbnu.

Nepříčetná jsou ale jen dvě čísla: 0 ^ ∞ (Nula a nekonečno)

Stačilo by mi být jedno z toho, nebo alespoň ten paradox nuly na nultou.

Píšu pořád hezky, ale chce to časem zaměstnání, ani invalidní ani validní důchod mi dlouho přán nebude a bude (třeba) i odejmut.

Doufám, že se neztratím.