Já jsem se se svými syny nikdy neučil. Samozřejmě když přišli s nějakým školním problémem, tak jsem to vždycky dokázal vysvětlit, ale nějaké systematické učení se u nás nikdy nedělalo. Přijímačky na střední (a ten starší už i na VŠ) dělali levou zadní, na horních pozicích výsledkové listiny. Možná to jsou geny... 😄
Dovolím si předpokládat, že Tvoji synové šli na střední z 9.třídy. Syn teď skončil 4. a připravuje se na osmileté gymnázium. Obávám se, že tyhle přijímačky se bez přípravy udělat nedají. Už proto, že prakticky všechny děti, které mají šanci uspět, se na ně připravují. Takový japonský model... Neříkám, že správný.
Já tvrdím, že výsledky jsou důležitější než metody. Přijímačky jsou svým způsobem soutěž. A u sportovců se taky neřeší, jestli jsou jejich výsledky zapricinene talentem, pracovitostí nebo lepším trenérem (nebo libovolnou kombinaci téhož), pokud dodrží pravidla.
Prostě kapitalismus. Peníze nesmrdí a výsledky taky ne.
To není kapitalismus, to platilo vždycky a všude.
Ne, neplatilo. Cechy byly od toho, aby zamezily konkurenci. Řemeslník a obchodník měli pracovat, aby se dobře uživili a žili v hojnosti, ne aby zbohatli a žili v nadbytku.
Austrálci a někteří jihoameričtí Indiáni měli problém pochopit, co to je sport, k čemu je dobré s někým soutěžit.
Když jsem kdysi pracoval pro GE, líčili nám jako odstrašující případ Indiána, který po zaučení u nich pracoval tak dlouho, dokud si nevydělal na nový klobouk. Asi dva dny. Pak odešel, že už peníze nepotřebuje. Šťastný to člověk...
Šťastný to člověk. Naopak nešťastný ten, kdo s ním uzavřel kontrakt. Nebo chtěl bys doma podobně šťastného řemeslníka?
Chtěl bych si dokázat udělat doma všechno sám... Ale nejsem vůbec tak dokonalý.