Penál, nevím a nádoba na oběd.
Jinak co mám kolem sebe, tak dva jazyky na pohodu - každý rodič jedním. A v určité fázi dítě většinou mluví oběma tak nějak naráz, podle toho, co se mu snáze vyslovuje.
I tři jazyky - otec jedním, matka druhým a společně anglicky - většinou nakonec fungují. Asi je to snazší, když jsou si ty jazyky málo podobné a nepletou se.
S tou trojjazyčností máš celkem pravdu. Kamarád (Čech) se kdysi na Zélandu seznámil s Jihokorejkou. Teď jsou svoji, žijí v ČR a vychovávají tu dvě děti. On na ně mluví hlavně česky a ona hlavně korejsky, přičemž mezi sebou ti dva mluví hlavně anglicky. No a děti pomalu začínají ovládat všechny tři jazyky. S takovým jazykovým backgroundem se v životě určitě neztratí a kdo ví, kolik dalších jazyků ještě v budoucnu zvládnou :)
Spíš jídlonosič - takové ta souprava tří kastrůlků na sobě, jak se s tím nosil oběd ze školní jídelny :)