Welcome to the seventh installment of my travels around the island of Gran Canaria. In today's episode, we will finally look outside of civilization, and that is why today's article will be richer in photos, because I have figuratively reached photographic heaven. So let's get started.

Vítejte již u sedmého pokračování z mých cest po ostrově Gran Canaria. V dnešním díle se konečně podíváme mimo civilizaci a právě proto bude dnešní článek bohatší na množství fotografií, protože jsem se obrazně dostal do fotografického nebe. Pojďme tedy začít.

The night with a solid roof over my head was perfect, so I had no problem getting up for sunrise. But since I didn't have any spot in sight, I had to experiment a bit and find one quickly. When I returned to the road from where we came in the evening, I saw a small rockery. I didn't hesitate for a moment and headed towards her. It was even easy to climb on. And from the top I had a great view of the whole area, including the town of San Bartolomé de Tirajana.

Noc s pevnou střechou nad hlavou byla perfektní a tak jsem neměl problém vstát na východ slunce. Ale protože jsem neměl žádný vyhlédnutý spot, musel jsem trochu experimentovat a nějaký rychle najít. Proto jsem se vrátil k silnici odkud jsme večer přišli a tam uviděl malou skalku. Ani chvilku jsem neváhal a zamířil k ní. Dokonce se na ní dalo bez problémů vylézt. Z vrcholu jsem měl skvělý výhled do celého okolí, včetně městečka San Bartolomé de Tirajana.

I spent about 25 minutes on the rock and then headed back to my colleagues. They were already awake, so we could have breakfast together. And to start packing the unfolded things that we dried at night. It was clear to all of us. That day would be mostly uphill. So the chosen pace was quite slow. At least there was time to take a good look around.

Na skalce jsem strávil asi 25 minut a poté zamířil zpět za kolegy. Ti už byli také vzhůru, proto jsme mohli společně posnídat. A potom začít balit rozložené věci, které jsme v noci sušili. Bylo nám všem jasné, že tento den bude převážně pořád do kopce a tak zvolené tempo bylo dosti pomalé. Alespoň byl čas si pořádně prohlídnout okolí.

During one of the rests I found a hole in the ground. So I decided to explore the hole. Which turned out to be a former water reservoir.

Při jednom z odpočinků jsem nalezl díru do země. Tak jsem se rozhodl pro průzkum díry. Což se nakonec ukázalo jako bývalý vodojem.

As we climbed higher and higher, the sky became more and more cloudy. Until finally we were completely in the clouds. Which was definitely nice for climbing. And also quite photogenic.

Jak jsme stoupali výš a výš, nebe se čím dál více zatahovalo. Až jsme nakonec byli úplně v mracích. Což bylo rozhodně příjemné pro výstup. A navíc i poměrně fotogenické.

When we reached the tourist shelter, it started to rain and it didn't stop for a total of about 75 minutes. After about 30 minutes I decided to start collecting water from the roof to make tea. Which turned into a tea party enriched with local rum. The athletes running around in the rain politely refused our offer for drink.

Když jsme došli k turistickému přístřešku, začalo pršet a nepřestalo po celkovou dobu asi 75 minut. Přibližně po 30 minutách jsem se rozhodl začít chytat vodu ze střechy, abych uvařil čaj. Což se nakonec zvrhlo v čajovou párty obohacenou o místní rum. Jen sportovci co běhali okolo v dešti slušně naši nabídku k popíjení odmítali.

As soon as it stopped raining, we set off again. Fortified with tea and rum, it gave us a mysterious strength, and so we had no problem climbing the steep, slippery hill along the old rocky road further into the mountains.

Jakmile přestalo pršet vydali jsme se opět na cestu. Posilnění čajem se rumem nám dodalo záhadnou sílu a tak jsme neměli problém stoupat prudkým, kluzkým kopcem po staré kamenité cestě dále do hor.

After crossing the first ridge, completely new views opened up for us. Even the plants started to be different from what we were used to.

Po překonání prvního hřebínku se nám otevřely úplně nové výhledy. Dokonce i rostliny začaly býti jiné, než jsme byli zvyklí.

But the hill was definitely not more pleasant. Rather, it became steeper and led through more rocks. In addition, there were almond trees growing in several places, so we could have a little refreshment.

Ale kopec rozhodně příjemnější nebyl. Spíše se stal prudším a vedl více skalami. Ještě, že na několika místech rostly mandloně a tak jsme se mohli mírně občerstvovat.

At one point we were climbing an old stone path leading up the side of the rocks.

V jednu chvíli jsme stoupali po staré kamenné cestě vedoucí úbočím skal.

For the first time during my visits to the Canary Islands, I saw running water in nature. So I had to record this phenomenon.

Poprvé za mojí návštěvu Kanárských ostrovů jsem viděl tekoucí vodu v přírodě. Tak jsem musel tento jev zaznamenat.

It's incredible how quickly nature changes when it gets moisture. Suddenly everything was lush green and even regular grass started to appear.

Je neuvěřitelné jak rychle se příroda změní pokud dostane vláhu. Najednou bylo vše svěže zelené a dokonce se začala objevovat i běžná tráva.

At one point, we were even climbing a full-fledged waterfall. And there were innumerable that waterfalls in the plateau, which we passed through.

V jednu chvíli jsme dokonce stoupali dalo by se říci plnohodnotným vodopádem. A takových vodopádů bylo v náhorní plošině, kterou jsme procházeli nespočet.

From the plateau was many views of deep valleys, some of which led all the way to the sea. And in addition, we were able to see the places from which we had been walking for several days.

Z plošiny byl výhled do hlubokých údolí, jež některá vedla, až k moři. A navíc jsme se mohli podívat do míst, odkud jsme několik dní šli.

The journey through this landscape was very relaxing. The air was pleasantly humid. The surroundings played with colors, and in addition, we slowly climbed to the highest point of the day and the entire trip. That place was Degollada de los Hornos (1720 m). From where there was a view of the other side of the island where we were heading.

Cesta touto krajinou byla velmi relaxační. Byl příjemně vlhký vzduch. Okolí hrálo barvami a navíc jsme pomaloučku stoupali do nejvyššího bodu dne a i celého výletu. Tím místem bylo Degollada de los Hornos (1720 m). Odkud byl výhled na druhou stranu ostrova kam jsme mířili.

From the mountain pass, we started to descend slightly to place where we could see the rock formation Roque Nublo (1803 m). Which is the dominant feature of the island. When I saw this rock, it was immediately clear what would be the subject of the morning photoshoot even if I had to walk several kilometers.

Od sedla jsme začali mírně klesat do míst odkud bylo vidět na skalní útvar Roque Nublo (1803 m). Což je dominantou ostrova. Když jsem tuto skálu uviděl, bylo hned jasné co bude předmětem ranního focení i kdybych měl jít několik kilometrů.

But first we had to find a place to sleep. Since we were high up in the mountains, we wanted to sleep as legally as possible. So the first place we headed was Refugio Díaz Bertrana. It was closed here and so we went further to Llanos de la Pez where several camping sites were marked on the map.

No ale nejprve bylo potřeba najít místo na spaní. Vzhledem k tomu, že jsme byli vysoko v horách, chtěli jsme spát pokud možno legálně. Tak první místo kam jsem zamířili bylo Refugio Díaz Bertrana. Zde bylo zamčeno a tak jsem šli dále do Llanos de la Pez, kde bylo značeno několik kempovacích míst.

We were successful here. By the time we got there. No one was already there, so we decided to spend the night here. But it was getting a bit cold, so we wanted to warm up. So it was necessary to make a fire in the prepared grills. But after all the rain, all the wood was wet and the only thing that burned well were pine cones from the surrounding pine trees. A friend calls this type of fuel forest briquettes. It was warm by the fire, and at one point Mamut thought of trying to measure the temperature of the surroundings on his phone using thermal imaging. We found out that it is terribly cold all around, in some places the temperature drops to -5 degrees Celsius. So it was clear that it wasn't going to be a very pleasant night.

Zde jsme byli úspěšní. V dobu kdy jsme tam dorazili. Nikdo tam již nebyl a tak jsme se rozhodli přespat zde. Ale začínala být poněkud zima a tak jsme se chtěli zahřát. Tak bylo třeba udělat oheň připravených grilovištích. Jenže po všech těch deštích bylo veškeré dřevo mokré a jediné co dobře hořelo byli šišky z okolních borovic. Jeden kamarád tomuto druhu topiva říká lesní brikety. U ohně bylo teplo a v jeden moment Mamuta napadlo, že zkusí změřit teplotu okolí na telefonu pomocí termovize. Zjistili jsme, ze všude okolo je hrozná zima místy teplota klesá, až k -5 stupňům celsia. Takže bylo jasné, že to nebude moc příjemná noc.