Pocity jsou samozřejmě přísně individuální. Viz vztah nás dvou k cestování.
Moje paní se u mě doma také zpočátku necítila dobře. Má hrůzu z výšek. A to takovou, že si není schopná stoupnout na židli. Bydlíme ve třetím patře. Nakonec stačilo pod okno na topení navázat horolezecké-evakuační lano. Ženě se ulevilo a už se jí tu také líbí.
Hlavně oceňujeme, že jsme nad Prahou, v relativně čistém vzduchu, obklopeni zelení. Syn to měl/má kousek do školky, školy, k doktorům. Obchody, služby, hřiště, blázinec, ZOO, kultura, botanická zahrada... Do patnácti minut pěšky.
Na Václavák nebo do práce to mám 25 minut MHD. Dá se tu slušně zaparkovat, prakticky žádný automobilový provoz. Co chtít víc?
Dům je z roku 1978. Relativně slušně provedený. Zateplený, zrekonstruovaný. Jsem ve výboru SVJ. Provoz levný, sousedé vcelku slušní. Opravdu víc nechci.
Až na ten blázinec a Zoo za rohem je ta vybavenost v Praze docela standard, ne? A kdo bydlí na metru, je na Václaváku za 20 minut. Ani ta cesta do práce není nic neobvyklého, T. to má ještě rychlejší, já se do 25 minut taky vejdu. A my k tomu máme ještě jeden důležitý bonus, kdyby mi v 11:00 letělo letadlo, troufám si říct, že můžu dopsat tenhle koment a ještě ho stihnout (pokud tedy cestou neumře ten nový trolejbus). Ale to už je rarita, my chtěli bydlet kousek od letiště, létáme často.
To parkování mě dost překvapuje, sídliště určitě nejsou dimenzovaná na to, že dneska má bytová jednotka jedno až dvě auta.