Když jsme se vraceli ze Slovinska domů, přes Rakousko, tak jsem si při pohledu na dálniční tabuli s nápisem Salzburg vzpomněl na salzburgského rodáka a nejslavnějšího Rakušana, Wolfganga Amadea.
A tak nějak jsem si přitom vzpomněl i na toho druhého nejproslulejšího, který se narodil o cca 50 km vedle, v městečku Braunau am Inn.
Radní z Braunau a. I. jsou už několik desetiletí nešťastní z toho, že jejich město je známé jen jako rodiště této osoby, a snaží se, aby proslulo i jinak, ale bohužel, historii nezměníš.
Jeho rodný dům, činžák na Salzburském předměstí 15, stále stojí a město dělá všechno pro to, aby se z něj nestalo ikonické místo. Po válce v něm postupně byla knihovna, škola, sociální instituce a nakonec si dům pronajala rakouská vláda a nechala ho úmyslně nevyužitý. Údajně se má přestavět a bude v něm policejní stanice. Tak jsem si říkal, jestli ti, co tento dům využívali, cítili nějakou negativní energii po jeho smutně proslulém rodákovi.
A dám k dobru jednu příhodu, kterou mi říkal jeden můj bývalý spolužák, původem z Broumova. Jeden soused jeho prarodičů byl za druhé světové války nějak zapojený do odboje, byl zatčený a skončil v koncentračním táboře, asi v Buchenwaldu, to přesně nevím, ale to není důležité. Tábor byl na konci války osvobozený americkou armádou, a repatriační komise začala zjišťovat totožnost vězňů. Když došla na známého řada, řekl své jméno, a na otázku na bydliště odpověděl automaticky tak, jak byl zvyklý z německých výslechů, Braunau, což byl německý název Broumova. Americký důstojník však znal Braunau am Inn, tak prohlásil, "Yes, Austria", zapsal to do průkazu totožnosti, bouchl razítko a z milého Broumováka byl rázem Rakušan.
Dotyčný samozřejmě důstojníka na jeho omyl upozornil, vysvětlili si to, že se nejedná o Braunau v Rakousku ale o Broumov v Československu, a chyba byla napravena.
Nicméně čas oponou trhnul, přišel rok 1948, přišla padesátá léta, a dotyčný pak každý den litoval, jak mohl být jednoduše Rakušák a nemuset žít v socialistickém ráji...
Your content has been voted as a part of Encouragement program. Keep up the good work!
Use Ecency daily to boost your growth on platform!
Support Ecency
Vote for new Proposal
Delegate HP and earn more
Asociace... Mě samozřejmě napadli "Všichni dobří rodáci" od Vojtěcha Jasného.
A ta razítka... Matka dostala v roce 1946 jednu z prvních dávek penicilinu, co přišly do ČSR. A taky razítko od U.N.R.R.A. do křestního listu. Zachránilo jí to život, ale po valnou jeho většinu musela vysvětlovat to amerikánské razítko, když už ne křestní list.
Já mám například rodné listy dva - originál jsem ztratil, nechal si vyhotovit duplikát, a pak ten originál zase našel.
A úplně stejně to mám se snubákem 😁
Snubák... To je také veselá historka. Manželka po porodu tak přibrala, že začala nosit ten můj. A já, když si ho chci výjimečně vzít, tak nosím po tátovi.
!WINE