Stříhání / Shearing

Google ranslate from Czech:
"Why are you going to make the hairdressing equipment?" Asked the daughters who had been marching for a while with the scissors in her hand.
"I have to make you a man. Mummy said you looked like a forest specter, "her daughter said.
"Sit down here, I'll keep you. But you'll shave your face. "
He was in a reserved place. His daughter gave him a hairdresser's overcoat and began to carry out a refinement procedure on his head. The clinking of the scissors on the ridge began to sink him.

"Another!" A voice of a military barber. There was a regular monthly cut. The Barber was an elderly master, who was maintained by the military administration for the purpose of looting the hairpin of local troops. The man probably remembered the last war, and he also cut it. The shaved half-head of the head was the smallest evil.
"So do not hold the boys and sit down with us," the impatient barber urged him.
He sat down in his chair and crouched unconsciously as if he waited for a blow. He snorted the electric razor. The cold blade of the machine began to chew his unruly hair, which had not recovered from the past cutting. He did not have the power to work with him. He had to cross the machine several times over his head.
"Done. Other!"
He left the room. The icy wind pounded past his ears.
These are the ideas, the summer cut for the winter, he murmured to himself as he put his rams on. He was not alone. Outside-standing comrades were equally enthusiastic.

"Get over," the daughter shook him. "You look almost like a man," she added with a laugh in her voice.
Looking in the mirror, he made sure he was much better than he had been before. He nodded his head. Beyond the windows the spring sunlight shone.

„Proč chystáš to kadeřnické vybavení?“, zeptal se dcery, která už nějakou chvíli pochodovala kolem něj s nůžkami v ruce.
„Mám z tebe udělat člověka. Mamka říkala, že vypadáš jako lesní strašidlo“, odpověděla dcera.
„Sedni si sem, já tě ostříhám. Fousy si ale oholíš sám.“
Usedl na vyhrazené místo. Dcera mu dala přes ramena kadeřnickou pláštěnku a začala na jeho hlavě provádět zušlechťovací proceduru. Cinkání nůžek o hřeben jej začalo uspávat.

„Další!“, ozval se hlas vojenského holiče. Právě probíhalo pravidelné měsíční stříhání. Holič byl postarší pán, kterého vydržovala vojenská správa za účelem plenění vlasového porostu vojáků místního útvaru. Ten pán nejspíše pamatoval poslední válku a také podle toho stříhal. Vyholený zátylek do půl hlavy bylo to nejmenší zlo.
„Tak nezdržuj mládenče a posaď se u nás“, pobídl ho netrpělivý holič.
Posadil se do židle a podvědomě se přikrčil, jako by čekal ránu. Zavrčel elektrický holící strojek. Chladné ostří strojku začalo okusovat jeho nedorostlé vlasy, které se ještě nevzpamatovaly z minulého stříhání. Moc práce s ním holič neměl. Stačilo několikrát přejet strojkem po jeho hlavě.
„Hotovo. Další!“
Vyšel z místnosti. Ledový vítr mu zasvištěl kolem odstávajících uší.
To jsou nápady, letní výbrus na zimu, mumlal si pro sebe, když si nasazoval beranici. Nebyl sám. Venku stojící spolubojovníci projevovali stejné nadšení.

„Prober se“, zatřásla s ním dcera. „Už vypadáš skoro jako člověk“, dodala se smíchem v hlase.
Pohledem do zrcadla se ujistil, že je na tom mnohem lépe než tenkrát před dávnými lety. Spokojeně pokýval hlavou. Za okny svítilo předjarní slunce.