Jsem momentálně rozepsaný a nezaměstnaný konverzacemi s bližními.
Tak Vám alespoň napíšu o mém zvěřinci.
Měl bych samozřejmě více číst, mrzí mě to na mě, mám teď novou knihu o Arvo Partovi a pomalu se prokousávám Sářinou Svatou.
Ale proboha, myšlenky se mi honí tím proradným způsobem, že na cizí nedávám zdaleka takový pozor.
Proto mě nechte alespoň psát:
Něňa:
krásná je to číča, mazlí ráda, ale ne na klín, když drbu malounko, nastavuje krček. Kastrát. Pamatuju si, jk trpěla, když prve 'mrouskala', od té doby jí nic takového nechodí, kempí nejraději u růžového domu u sousedů. Typická bárbína.
Ale je i drsná, za mlada zabila asi tři holuby.
Áňa:
Taky blond, ale hnědé oči!!!
Hrozně ráda by lovila, ale už tady není co, jednou si zajíce schovala na poli a musel jsem jí honit po čtvrti a chytnout ji do pasti tak, že jsem otevřel dvoje vrátka od zahrady. Denně chodíme do hospody, včera jsem měl Kofolu, abych nepil na antipsychotika pivo. Rozkošná zvěř, volám jí buď "Anno!", což bohužel ví, co v Češtině znamená, teda raději "Anino!" a zblízka klidně jen "Ani!"
Poslední zviřátko je Nyny:
Nevím, jestli Něňa pochopila, že je podobná naší zesnulé Micce, ale je to dost možné, do pokojíčku mi teď jakoby nesmí, aby měla Něňa své království pro sebe, je chovací, pořád na mě leze a to i když pracuju.
Budoucí kastrát.
Milujte zvěř! Ta Vám to vrátí skoro zaručeně, lidé jsou větší prevíti, ale zkouším totéž.
Mějte se hezky!
Honza