Sort:  

Když jde o víru, tak prostě končí debata. Pan Bartoň mi vyprávěl, co se stalo mezi Havelkou a Kopelentem. Já jsem byl zrovna takový zjev, který by to, co Luboš Fišer dokázal udělat na katedře, kde nepůsobil, dokázal možná taky. Nakonec slyším Hořínkova slova: "Rozumíte, ten Honza byl dobrej... (a příklad proč.)" A že jsem se odvážil psát, až když jsem někoho rád neměl a prve jsem poznal rozdíl? Taxe na mě nezlobte, já mít rád zase začnu, kvůli tomu Webernovi jsem měl prostě pivku... A kdo zná můj deník, ten ví, že myslím na druhé, určitě by se našli i tací, kteří by řekli, že by to, že to takhle cítím, nikdy neřekli. Vyzkoušel jsem si mít někoho nerad a není na tom nic moc pěkného, když nemusíte, tak to nedělejte... Já už s tím taky přestal. A o psychopatech, které láká státní moc se snažím nic neposlouchat. Jednoduše proto, že bych ty blbouny mohl mít taky nerad, nevědí, co to stojí, že jsou všem terčem zloby, státní správa (se s) je složitá věc a bohužel se čím dál v tím více společnostech ukazuje, že volení od osmnácti pro všechny rovné je model, který generuje hloupé vlády...
To už je mi bližší ta myšlenka, za kterou jsem byl haněn v pubertě (a mnozí diskutující překročili Godwinův zákon), že podle Gaussovi křivky, která určuje, kolik lidí je podle IQ testů chytřejší než vy, by šla proporčně rozdělit i volební práva.
Máš IQ 152? Tak proč nemáš hlas silnější než 99% populace?
Gaussovka je v tomhle dobrá, že to rozdělí spravedlivě a blbouni si musí přiznat, že volejí hůř než studenti práv a mat-fyzu. Rozptyl by šlo podle Gaussovky udělat třeba jen do dvojnásobku na hodnotách 60 až 140. To už spravedlivou vládu pomalu slibuje.
Nejsem zcela nutně jen anarchokapitalista, funkčních modelů jde vymyslet vícero, ale musíme nad sebou přemýšlet přátelé a to dá práci...
Táta mi nejednou vyprávěl, že svobodní občani, kteří měli ve Starém Řecku volební právo, se určovali losem, aby se proces zjednodušil.
Pro mě za mě, kdyby to na mě jeden rok kvůli generátoru náhodných čísel nevyšlo, tak bych to přenechal někomu jinému.
Bude mi dlouho ležet v hlavě, že ty příspěvky, kde si ze znepřátelené profesorky střílím, musím smazat, přesto, že jsem jí projevil tolik důvěry, aby do mého světa mohla nahlédnout. Ale přátelé: Já jí rozumím, jestli mě podobná múza, jako mě dneska potkala při příležitosti Xeniných narozenin (ups, včerejších), potká i v nejbližší době, pak opus věnuju rozlícené profesorce. Za to už se na mě zlobit nemůže...