V dobách temných jako je převážně poslední zhruba dekáda United, se my fans klubů uchylujeme k nostalgickým vzpomínkám na časy minulé. Což je teda někdy na škodu věci, protože pak máme tendenci všechno porovnávat právě se zlatými časy, který jsou ale pryč a minulost příšerným způsobem přeceňujeme (neb většina špatných vzpomínek je pryč a pamatujeme si až na výjimky ty dobré). Jindy jsou ale památný zápasy taková kotva k lepším zítřkům (rozuměj, aby se fanoušek, v současnosti ne příliš úspěšnýho týmu, kompletně nezbláznil). A i já občas tuhle kotvu použiju a když mám čas, zavzpomínám na "starý dobrý časy". A tak bych si prostřednictvím Hive, chtěl jednak připomenout památný zápasy (a že jich bylo!) a druhak je třeba připomenout i jiným fanouškům fotbalu mezi námi. Byť samozřejmě chápu, že pro fans ostatních klubů, ať už z anglický Premier league, nebo odjinud se to nepojí s takovou silnou emoční vazbou. Já bych se nakonec taky asi jen těžko rozplýval nad vítězstvím Liverpoolu v Lize mistrů. Spíš naopak...
První zápas, kterej jsem viděl snad tucetkrát (no někdo má holt oblíbený filmy a někdo fotbalový zápasy), je semifinále FA Cupu proti Arsenalu ze sezóny 1998/1999, což je do dnes nejúspěšnější sezóna v historii klubu (United oslavili tzv Treble = vítězství v národním poháru, vítězství v lize a Lize mistrů) a povedlo se jim to naprosto fascinujícím způsobem, kterej možná v historii celýho sportu nemá obdoby. Tolikrát byli na pokraji vyřazení, nebo porážky a tolikrát v posledních chvílích nakonec zmobilizovali síly, že to bere dech. O finále LM proti Bayernu Mnichov se asi fotbalovým fanouškům netřeba zmiňovat, ale málokdo třeba ví, že United prohrávali ve 4. kole FA Cupu na domácí půdě ještě v poslední minutě s Liverpoolem, aby duel v posledních 4 minutách otočili (o tom někdy potom), nebo že museli otočit semifinálový duel ve stejný soutěži s Juventusem, po domácí remíze 1:1 a katastrofálním startu v odvetě v Turíně, kde prohrávali po 11 minutách 2:0. Ligu přitom mohli ztratit v posledním kole na domácí půdě, kde přivítali Tottenham Hotspur a duel museli vyhrát (jinak by titul získal londýnský rival z Arsenalu). V zápase přitom od 25. minuty prohrávali, aby ho nakonec otočili (jak jinak).
Já se chci každopádně pro tentokrát věnovat semifinálovýmu (dvoj)zápasu FA Cupu s Arsenalem. Protože byť jsem ho neviděl v televizi naživo (to tady asi v tu dobu ani nebylo možný), je to jeden z mých nejoblíbenějších zápasů vůbec. V prvním zápase na neutrální půdě ve Villa Parku (kde svoje domácí zápasy hraje Aston Villa) nepadl gól a tak se kluby a fanoušci obou týmů museli na stejný stadion vrátit ještě jednou. A bylo se na co dívat! United šli do vedení zásluhou trefy Beckhama poměrně záhy z kraje zápasu (17. minuta) a vypadalo to na jejich den. Mohli přidat i druhou branku a dá se říct, že dlouho kontrolovali průběh zápasu. Nic nenasvědčovalo tomu, že se fanoušci dočkají dramatu. Jenže to by nebyly zápasy mezi Arsene Wengerem a Sirem Alexem Fergusonem na pomezí milénia...
V 69. minutě nejdřív vyrovnal krásnou střelbou Dennis Bergkamp (kterýho jsem jinak Arsenalu záviděl), aby tři minuty na to Anelka otočil skóre. Naštěstí pro United se ale záhy ukázalo, že z offsidový pozice, takže gól nakonec uznána nebyl. Arsenal si to ale vzápětí vynahradil alespoň tím, že po druhý žlutý kartě byl vyloučen kapitán United Roy Keane a sen o Treble se pomalu začínal United rozpadat a vzdalovat. Už v tak dlouhý a mentálně i fyzicky náročný sezóně museli United dohrávat semifinále o jednoho muže méně, než soupeř. A aby toho náhodou nebylo málo, Phil Neville v nastaveným čase (92. minuta zápasu) sestřelil ve vápně Parloura a Arsenal kopal penaltu, která mohla všechnu snahu United o zápis do historie zhatit. Dennis Bergkamp se mohl stát hrdinou a poslat Arsenal do finále na úkor United, ale jak asi tušíte, neproměnil. A myslim, že někde tam začali v červený části Manchesteru věřit, že fotbalový bohy mají ten rok definitivně na svojí straně...
Šlo se teda do prodloužení a tam oslabený a postřelený United spasil svým sólem odchovanec Ryan Giggs v jeho druhý části. Za což mu přišlo osobně poděkovat spousta fanoušků přímo na hrací plochu.
United se tímhle bláznivým střetnutím (a nebyl to první a ani poslední šílenej duel mezi londýnským a manchesterským klubem) dostali o krok blíž. Na dosah první ze tří vysněných trofejí. Strašně blízko, ale zároveň ještě pořád poměrně daleko. Museli ještě dotáhnout dramatickej finiš ligy, probojovat se do finále LM a hlavně obě finále (jak FA Cup, tak Ligu mistrů) vyhrát...
Celý zápas najdete zde
Your content has been voted as a part of Encouragement program. Keep up the good work!
Use Ecency daily to boost your growth on platform!
Support Ecency
Vote for new Proposal
Delegate HP and earn more
"V dobách temných jako je převážně poslední zhruba dekáda United, se my fans klubů uchylujeme k nostalgickým vzpomínkám na časy minulé."
Chápu, znám, rozumím :D My, fans SFC, se k vzpomínkám uchylujeme velmi často a rádi :D
Super námět na sérii, budu se těšit na další díly. Klidně to příště zkus hodit do Sports Talk Social, mám pocit, že tam na angličtině úplně nebazírujou...
Za mě nominačka a Tipák navrch...
@tipu curate
Upvoted 👌 (Mana: 45/85) Liquid rewards.
Někdy holt zbydu jen ty vzpomínky :D SFC má mimochodem nějakou bohatou a úspěšnou historii? To výjimečně nerejpu, ale fakt se ptám :D
A nedávno jste zakusili první ligu, to byl důvod k oslavám ne?
Díky za tipáka :)
Tak já se tu stavím s povzbuzením a vlídným slovem, protože mi bylo líto, že pod tak zajímavým postem nemáš žádné komentáře a tohle mám za to :D Nu dobrá :D
Úspěšnou historii nemáme (bohatou asi jo, když SFC vzniklo ještě coby německý klub Troppauer Fussballverein v roce 1907), to je samozřejmě pravda, bylo to myšleno spíš tak, že posledních asi 18 let to u nás byla vesměs taková bída, že i na ty předchozí doby, které v podstatě nic extra nebyly, vzpomínáme jako na zlaté časy :) Hlavně konec devadesátek a éra Kaučuku Opava. Památná vítězství nad Spartou, vyhraná derby s Baníkem, pravidelně vyprodaný stadion... Oficiálně zůstávají největší "úspěchy" opavského klubu šesté místo v lize v roce 1995 a finále českého poháru v roce 2017. Bylo to proti Zlínu a vítěz tehdy postupoval přímo do základní skupiny Evropské ligy. Zlín v tom zápase tehdy nebyl lepší, ale vyhrál 1:0. Škoda, tenkrát byl velký úspěch opravdu blízko. Ten zápas se hrál v Olomouci, kam tehdy z Opavy přijelo asi 6 tisíc fanoušků. Takhle vypadala Severní tribuna Androva stadionu:
O rok později v lize na Spartu jsme dorazili v počtu 1500 lidí. To jsou čísla, o kterým se ostatním klubům (asi jen s výjimkou Baníku) může jen zdát, takže největší opravdovou chloubou opavského fotbalu jsou fanoušci. Myslím, že v jiných městech by se po všech těch problémech, aférách neschopného vedení, korupčních skandálech, vytunelování klubu s následným pádem do krajského přeboru (2005), neustálým pendlováním mezi první, druhou a občas i třetí ligou, pravidelném rozprodeji kádru po trošku lepší sezoně atd. atd., na to fanoušci už dávno vykašlali. My ale ne. Ta mentalita u nás ve Slezsku je prostě trochu jiná. Lehce říznutá polským fotbalovým fanatismem. Asi není náhodou, že naše jediná, ale pevná a lety prověřená družba je s klubem Slask Wroclaw na polské straně Slezska ;)
Vidím, že jsem se nějak rozepsal :D Kdybych to měl shrnout, tak být fanouškem opavského fotbalu je většinu času jedna velká řehole, ale my jsme prostě srdcaři a jinak to ani neumíme. Jak stojí v jednom našem chorálu: "Já to vím i ty to víš, Slezský nikdy nezradíš..."
Hezky pěkně!
Teď už teda nejen, že budu sledovat, jak se Opavě daří v basketu, ale ještě ve fotbale :D Jsem vůbec netušil, že jste hráli finále poháru. Měl bych se občas na ten českej fotbal podívat jako odkojenej slávista (to jsem tak nějak zdědil, otec je velkej fanoušek). Jediný co jsem byl v posledních letech schopen absolvovat, bylo vystoupení Slavie v EL, ale já mám právě rád kluby s dobrou fanouškovskou základnou... Když trochu odbočim k hokeji, tak mě dřív bavila proslulá Jižní tribuna v Pardubicích. Tam jsme se chodili jako týnejdžři "vyblbnout" :D Hokej mi ale nikdy k srdci nepřirostl... tak se třeba fakt nakonec někdy sejdeme v Opavě na fotbale (myslim, že vzhledem k tomu, jak se letos daří Pardubicím spíš na druhý lize :D) a nebo na basketu v play-off :D
Mě hokej taky nikdy nějak neoslovil, nevím proč. Já už v Pardubicích na basketu s Opavou párkrát byl, pamatuju jednu dost dramatickou sérii v play-off pár let dozadu :) Tak až na sebe zas někdy narazíme, dáme si vědět ;)