Štěstí
"Seš šťastnej?" Ptá se mě takhle jednou známej. A já popravdě nevim...
Jsou věci, který mě dělaj radost. Jsou okamžiky, kdy se cejtim naprosto v pohodě. Tak nějak kompletní. A pak jsou věci, který mi radost nedělaj. Okamžiky, kdy se cejtim na pytel. A už dlouho z toho nevyvozuju nějak moc závěrů.
Vždycky jsem měl trochu problém se definovat. Dělám to, pokud jsem o to žádanej, protože v diskuzi je třeba popisovat, ale nemám pocit, že bych byl "uvnitřněnej" v nějakým stavu. Hledání štěstí, nebo radosti nějak ztrácí význam. Respektive jako jo, člověk chce určitým věcem předcházet a nevyhledávat, protože třeba bolest je na prd, ale úplně se tomu vyhnout nelze.
S tímhle pochopením tak přichází nějaký smíření s tím, že žádnej stav není věčnej a tak nějak se obrušujou hrany. Radost není tak radostná, utrpení není tak strašlivý.
Je to tak dobře? Nevim, ale tak to teď mám.
Myslím, že dlouhodobého štěstí asi nejde dosáhnout. Člověk budě vždy po něčem toužit. Dle mého je lepší zvolit obrácený přístup - tj. snažit se nebýt nešťastný. Vyhýbat se situacím, který ho serou a deptají. Já se podle takového pravidla snažím žít a řekl bych, že to celkem funguje :)
Jednou jsem v nějaký chytrý knize četl, že štěstí, radost a klid se objeví, když je člověk přestane hledat. Tak nevim :)
proboha na jakej kosmír to jsi napojenej... ???