Plán vyrazit v zimě na nejvyšší horu Polska (zároveň 10. nejvyšší horu Vysokých Tater a taky nejvyšší, kterou lze zdolat legálně pěšky), jsem měl už poměrně dlouhou dobu, nicméně doposud se nedařilo jej zrealizovat. I na tento víkend jsem měl původně jiné plány, jelikož jsem bez auta, chtěl jsem sbalit Punťu a vyrazit do Českého ráje.
Když jsem se ale díval na předpověď, nevypadala nic moc a já se jen tak zkusmo podíval na předpověď na Rysech. Ta hlásila sice šílený mráz, ale nádherné počasí bez mráčku a já pocítil strašnou touhu tam jet! Zbývalo vyřešit jen takovou drobnost, jak se tam dopravit... Zkusil jsem oslovit pár kamarádů a napsat na facebook - nakonec se podařilo dát dohromady partu pěti lidí a v pátek k večeru jsme se vší parádou vyrazili z Olomouce směr Tatrzanski Park Narodowy.
Kolem půlnoci jsme pak dorazili na bivak, uvařili si a v teplotě kolem -15 jsme zalezli do spacáků s tím, že budeme vstávat v 6:30. No, zazvonil budík, já vystrčil část těla ze spacáku a když jsem viděl, že se nikdo nehýbe a cítil, jaká je zima, zalezl jsem zase zpátky a vzbudil se až 8:30 😀 Rychle vaříme, balíme a vycházíme. Na chatě u Morskiho oka bereme útokem záchod a pak už nezbývá, než vyrazit přes zamrzlé jezero (největší v celých Tatrách) k Czarnemu Stawu pod Rysami, které taktéž po ledě přecházíme. Na konci jezera začíná pořádný krpál, tak nasazujeme mačky a bereme do rukou cepíny, pro jistotu máme s sebou i 30m poloviční lano - ze zkušenosti vím, že stát se může cokoliv a nejednou jsme takhle někomu pomáhali.
Do cíle zbývají jen nějaké 2 kilometry, ale taky skoro 1 000 výškových metrů, sklon svahu je tedy v průměru 50 %! Šplháme stále nahoru, na nejrovnějším a nejstrmějším úseku se musíme vyhýbat koulím, které na nás letí od lidí, kteří "schází", tedy spíš se nějakým způsobem snaží dostat dolů. Koukám hlavně pod nohy, když vtom najednou slyším nad sebou rachot, vzhlédnu a proti mně se valí převalující se Polák. V první chvíli mám nutkání skočit mu do cesty a zkusit ho zastavit, ale jak je rozjetý, nejspíš by mě strhl s sebou nebo minimálně pocuchal mačkami, které měl natočené směrem ke mně. Kluk naštěstí po nějakých 30 metrech zastavuje a kromě toho, že je otřesený a nejspíš bude mít i pár boulí a modřin, mu nic není.
Po nekonečném stoupání pak dorážíme do sedla pod vrcholem, odkud už je to jen kousek po řetězech. Jakmile pak vylezeme na vrchol, je to prostě nádhera - zasněžené štíty, modrá obloha, nemohlo to vyjít líp! Máme na dlani celé Vysoké a Belianské Tatry, naproti vidíme hřeben Koziho Wierchu, kudy vede Orla Perc (nejnáročnější túra v Tatrách), vidíme špičatý Lomnický štít, majestátný masiv Gerlachu. Chvilku se kocháme, ale jelikož tady dost fouká a nás čeká náročný sestup, nemám odvahu tady otvírat vrcholové pivo a říkám si, že si ho v klidu vypijeme někde dole 😀
Sestup v tomhle terénu je nic moc, ale až na jeden fakt špatný úsek, kdy jsme se prodírali kolem skály a všechno bylo zledovatělé, to docela šlo a za nějaké 2 hodiny jsme byli zpátky u chaty. Tady už dáváme konečně jídlo a samozřejmě piva, včetně mého vrcholového, které jako zázrakem zůstalo i s vodou v tekutém stavu, a taky Pavlovu výbornou slivovici 😀
Kamarádovi se pak udělá zle, uléhá na podlahu, já ho aspoň zakrývám svou péřovkou a domlouváme se, že si zkusí zařídit ubytování v chatě a já mu do našeho tábořiště, které je asi 1,5 km, zatím skočím pro věci. Ubytování se mu nějakým zázrakem podaří sehnat v jednom společném pokoji ve staré chatě a tak zůstává na noc pod střechou, my se vracíme do našeho ledového bivaku. Ještě něco uvaříme, pojíme a jdeme spát. V noci pak teplota padá až k -20 stupňům a je to docela cítit. Ráno pak proběhne docela zajímavá konverzace, když vidím kamaráda, jak má v hrnku na vařiči strčenou plechovku piva (bylo totiž zmrzlé úplně na kost 😂):
Já: "Ty vole, co s tím děláš?"
Kamarád: "No co, vařím pivo, nevidíš?" 😂😂
Když jdu v neděli ráno napřed k chatě, hned pod naším bivakem podle stop zjišťuju, že nás v noci poctila návštěvou rysí máma s malým 🙂 Pak už jdeme jen na procházku (2,5 km a 450 výškových 😀) do jednoho sedla, dáváme na chatě oběd, já dva výborné svařáky a když tak stojím venku u jezera a kochám se, říkám si, že dát ještě třetí, mám ji jako z praku, zajímalo by mě, co do toho dávali 😂
Byl to nádherný víkend se skvělou partou a pokud byste někdy chtěli vyrazit do Polských Tater také, neváhejte, sice je tam dost lidí, ale příroda je opravdu nádherná 🙂
Na cestě zpátky jsme se pak dozvěděli i jednu smutnou zprávu a sice, že z Gerlachovského štítu spadli 3 polští horolezci, budiž jim země lehká...
Taky smekám. Musíte mít na tu kosu fakt natrénováno. Moje segra se na konci prosince vyškrábala v Mexiku na Orizabu, která je teda kapánek vyšší (5,636 m), ale zas to měli s průvodcem a ani tam nikde venku nespali, ale prsty na nohách necítí ani teď po dvou týdnech...
Děkuju. Je fakt, že člověk musí být aspoň trochu zvyklej na tyhle podmínky, ale je to i o vůli a vybavení. Jinak já měl třeba z Mont Blancu omrzlý oba palce na nohách, protože jsem měl hodně utažený mačky a dost často jsme stáli, takže těch vlivů je spousta a člověk vždycky nevychytá úplně všechno.
Parádní report! Klobouk dolů před takovou rychlo expedicí v takové kose.
Díky, spíš než expedice to byl takovej víkendovej výpad, na zimu si člověk zvykne, základ je být co nejvíc v pohybu a samozřejmě mít dobrý vybavení 🙂
Nechápu, jak se dá spát venku v takový kose, já to nedávám ani v létě :-D Klobouk dolů za takovou expedici.
Díky, spíš než expedice to byl takovej víkendovej výpad 😀 V létě není nic jednoduššího, než si vzít spacák, karimatku a někde se vyplesknout v přírodě, ideálně co nejdál od města a koukat na hvězdy 🙂
Congratulations @hajdukluk! You have completed the following achievement on the Hive blockchain and have been rewarded with new badge(s):
Your next target is to reach 1000 upvotes.
You can view your badges on your board and compare yourself to others in the Ranking
If you no longer want to receive notifications, reply to this comment with the word
STOPCheck out the last post from @hivebuzz:
Support the HiveBuzz project. Vote for our proposal!