Zadeček? 😃 Když jsem jako student jezdil na praxi na lokomotivě, tak jsem si musel (a chtěl) vyzkoušet úplně všechno. I čištění čelních skel na lokomotivě, která byla po takové čtyřsetkilometrové šichtě od hmyzu dost zasraná. Nevím, co se používá dnes, jestli jsou nějaká sofistikovaná nanočistidla, ale tehdy se používal sidol a taková ta ostrá kuchyňská houbička. Humus.
Správně! Byl jsem na vojně s klukem, jehož táta byl mašinfíra. Prý během kariéry přejel snad 16 lidí. V jednom případě jedenáct traťových dělníků najednou. Prý usnul ten, co měl hlídat...
Ani jsem se neptal @xlisto , jestli už taky měl nějaký osudový střet. Mně se jeden žák oběsil a jeden předávkoval kokainem.
Přesně nevím, co myslíš osudovým střetem.
První zimu za volantem jsem se dvakrát střetl s osobním autem. Vždycky jen plechy. Za celou dobu kariery jsem stihnul rozbít dvě zpětná zrcátka. Jedno u náklaďáku, jedno u autobusu.
Potom střet s malým podsvinčetem, kde to schytala mlhovka. Podsvinče uteklo. Dvě přejetý slepice, z toho jedna z vlastního chovu. Srnky vždycky utekli a ani nic jsem o ně nerozbil. Myši, žáby a kuny nepočítám.
Nic, čím bych plnil titulky prvních stránek novin.
Jen mě mrazí z toho, že se někteří pravidelní cestující přišli před svým skonem rozloučit. Proto nerad slýchám větu: „Dnes jedu s vámi naposledy.“
Zadeček? 😃 Když jsem jako student jezdil na praxi na lokomotivě, tak jsem si musel (a chtěl) vyzkoušet úplně všechno. I čištění čelních skel na lokomotivě, která byla po takové čtyřsetkilometrové šichtě od hmyzu dost zasraná. Nevím, co se používá dnes, jestli jsou nějaká sofistikovaná nanočistidla, ale tehdy se používal sidol a taková ta ostrá kuchyňská houbička. Humus.
Správně! Byl jsem na vojně s klukem, jehož táta byl mašinfíra. Prý během kariéry přejel snad 16 lidí. V jednom případě jedenáct traťových dělníků najednou. Prý usnul ten, co měl hlídat...
Ani jsem se neptal @xlisto , jestli už taky měl nějaký osudový střet. Mně se jeden žák oběsil a jeden předávkoval kokainem.
Přesně nevím, co myslíš osudovým střetem.
První zimu za volantem jsem se dvakrát střetl s osobním autem. Vždycky jen plechy. Za celou dobu kariery jsem stihnul rozbít dvě zpětná zrcátka. Jedno u náklaďáku, jedno u autobusu.
Potom střet s malým podsvinčetem, kde to schytala mlhovka. Podsvinče uteklo. Dvě přejetý slepice, z toho jedna z vlastního chovu. Srnky vždycky utekli a ani nic jsem o ně nerozbil. Myši, žáby a kuny nepočítám.
Nic, čím bych plnil titulky prvních stránek novin.
Jen mě mrazí z toho, že se někteří pravidelní cestující přišli před svým skonem rozloučit. Proto nerad slýchám větu: „Dnes jedu s vámi naposledy.“
Osudový je střet, kdy někdo nepřežije. Osobně jsem se jen jednou v životě potkal se srncem.
Tak potom v tom případě jsem měl takové střety dva. Obě dvě drůbežnice nepřežily.