I made myself happy today. Or how you look at it. After several years of struggle, I gave up the debate at home about making a gun license. Before starting a family, I didn't think about carrying a weapon.
I was quite skeptical about the reality of today in neighboring Germany, where have an average two knife attacks every day.
I don't have such problems in the Czech Republic yet, but the security situation is deteriorating. Overall, society has changed a lot in recent years. The events of the last few days in particular have mobilized me, and I have decided to at least buy a knife.
The task was simple. Lightweight, small enough to fit in my pocket, with a convenient mechanism for quick one-handed opening.
I opted for proven Czech quality from the long-established knife manufacturer Mikov.
The online store stated that a luxury leather belt sheath was included. The quality of the sheath is not particularly luxurious. However, I will not need it.
This cherished item is not for public display, intimidation, or flexing. It should not create tension or problems.
On the contrary, it should wait patiently in my pocket until the situation is resolved in another way.
The knife have a 9.5 cm stainless steel blade.
The blade is released by a safety catch, which you flip over with your thumb with a gentle movement...
...and press down.
Closing works similarly. Press the flipped safety catch and the blade will loose.
Some details of the workmanship are not good, but this is not a collector's item and the mechanism should be reliable and functional for a very long time. It can be purchased on Czech e-shops for $60-80. Some Mikov works are 4000$+...
Osobně si myslím, že nůž je pro sebeobranu poměrně málo vhodná věc. A pořád žijeme v zemi, která je v první desítce nejbezpečnějších.
btw gun mám, ale nosím ji jen jednou za čas na střelnici udržovat kondici.
Desítka je statistika, která ti je k ničemu, pokud třeba žiješ v nejméně bezpečné čtvrti. Nechci z toho dělat zase klondajk. Roky jsem žil v Libni, chodil okolo půlnoci přes Sherwood z tahů na Žižkově, nebo když jsem jezival vlakem na masaryčku. Vždy jsem si vystačil se svojí tělesnou konstitucí a přirozeným respektem. Ale jak jsem psal... společnost se změnila.
Jsou určitě lepší prostředky. Gun je super věc, jak problémům předcházet. Na druhou stranu ji nosit znamená mega zodpovědnost. Teleskop asi taky fajn věc kterou se dá pohrozil... nutnost pokud jsi řidič noční tramvaje. Na nošení obuchu nejsem dost mešuge. S nožem problémům nepředcházíš. Na tom se shodneme.
Já bych možná sázel na pořádně výkonný pepřák, tam nepotřebuješ ten přímý fyzický kontakt s útočníkem. A nejvíc ze všeho ‒ jednat tak, abych se do problémů nedostal (to se mi to kecá, když žiju na moravském maloměstě, jehož ulice jsou od setmění do rozbřesku prakticky vylidněné 😊).
Žiju v Praze 58 let. Vždycky jsem se tu všude cítil bezpečně. Taky je fakt, že po setmění jsem mimo domov jen velmi raritně. Nosit jakoukoliv zbraň mě nikdy nenapadlo. Nejlepší obranou mi přijde vypadat tak, že nikomu nestojím ani za přepadení.
Opravdu se mě někdo snažil přepadnout jen jednou. Ještě v 90.letech. Jakási dvojice u Hanavského pavilonu na Letné. To jsem porušil svoje zásady. Byl jsem venku po půlnoci a nevím proč, měl jsem u sebe nabroušený vojenský bodák. V rukávu.
Jeden pán proti mě zepředu a druhý zezadu. Slyšel jsem oba a ustoupil zády ke kmeni obrovitého stromu. Nikdo nic neřekl, vytáhli nože. To, co jsem já vytáhl z rukávu, značně ty jejich předčilo. Což mě přišlo komické a hlasitě jsem se rozesmál. Párkrát jsem tím svým bodákem švihl ve vzduchu. A oni utekli ...
Podruhé ... Ten byl tak opilý, že mám jeho nůž na památku. Jak říkám, cítím se tu bezpečně.
V mojí čtvrti i ve vedlejší, kde jsem vyrůstal je asi 100x víc bezďáků a 1000x víc smažek oproti rokům, kdy jsem poznával a miloval noční Prahu. Dost těch kreatur má i agresivní a neposlušné psy. Dost lidem do kterých by jsi to neřekl jebe. O policajta v ulicích nezavadíš. Kamery co jsou na každém kroku ti nepomůžou.
Sám nebezpečné situace nevyhledávám. Když si mě nějaká najde, raději budu s nožem než bez něj. Kdo se tu cítí bezpečné tomu to přeji.