Tak jsme si všimla že @zirky využil téma strach. Ano, taky jsem uvažovala, že je to dobrý námět na téma týdne, ale protože už zrovna v tu dobu kdy jsem psala svůj článek o strachu, bylo vyhlášené jiné téma, zpracovala jsem toto téma "jen" do článku.
A protože jako čerstvá matka na plný úvazek nemám mnoho času, našla jsem si teď chviličku kdy můj poklad spí a já rychle píšu..
Pokud jsem předtím mluvila o strachu, bylo také v té souvislosti, že jsem se nechtěla nechat spoutat obavami a strachy jiných. A stojím si za tím i dnes. Užila jsem si výlet, koncert a do poslední chvilky dělala to, co jsem chtěla a na co jsem se cítila.
Loni jsme měli skoro dvě dovolené, kdy jsme si dopřáli týden v Českém Švýcarsku, na skok jsme byli i u sousedů v Německu na pevnosti Königstein. Začátkem září jsme ještě vyjeli na dovču do Itálie. Dnes jsem za to ráda, protože nejen k současné situaci by jsme se už letos nikam daleko nepodívali.
Jenže můj život v posledních dnech a dvou týdnech zažil zásadní obrat. A já přiznávám, že mě vůbec nic nepřipravilo na to, jaké to bude po narození mé dcery. Nejdřív je to několik měsíců těšení a očekávání, chystání a všechno to hezké okolo.
A pak to přišlo. Den D. Nejdřív se modlíte, aby samotný porod proběhl v pořádku (já měla plánovaný císařský řez.) Anestezie do zad.. Pak už jen narození naší dcery. Oddechnu si, že jsme to obě zvládly a jsme v pořádku. Jen co se po císaři trochu zotavím, tedy dva dny poté, dostávám už malou na starosti a vše to teprve začíná.
Už to není jen o mě, ani jen o nás jako o partnerech. Už jsme rodina a je tu ten maličkej tvoreček, který potřebuje vaši péči a očekává se, že to zvládnete. Prostě jsem byla tak nějak hozena do vody- a plav.
Sestřička ukáže jak vykoupat, přebalit, trochu poradí s krmením a kojením a dál už je to na mě. Hrozně se těším domů, ale další obava je, jak to bude doma. V nemocnici se mi samozřejmě nechce zůstat déle, než je nezbytně nutné, ale tam mi přeci jen někdo poradil. Sestřičky, zkušenější mamina na pokoji..
Ale když se s tím prvotním "šokem" poperu a zaženu myšlenky, že snad jsem ta nejhorší a nejnezkušenejší matka jakou si ta malá mohla vybrat, tak zjištuji že to jde.
Novopečený tatínek pomáhá jak může, za což mu patří velké díky a rodina přispěje i tím, že nám uvaří, abych nemusela řěšit první dny jídlo.
Strach má stále velké oči, nesmí se tomu člověk poddat. Nejlépe se mu postavit čelem a pak už ty oči nejsou tak velké ;)
S Terezkou vás zdravíme a strachu nedáváme šanci :)
Foto: pixabay
Krásné :-* Jsi skvělá máma :-* @terezka1 si nestěžuje a dá ti hlas :)
Děkuji :-*
Téma týdne Strach proběhlo minulý týden. Bohužel bez větší odezvy.
Ať se člověk připravuje na rodinu jak chce, stejně je překvapen
Přesně tak. Na to se připravit nedá, to se musí zažít :)
Tatínkovské pocity pocity jsou trochu jiné, ale pamatuju si to... Prostě se to naučíš... ;) Strachu (o malou) se teď už nezbavíš a jak Terezka poroste, budeš mít ty strachy jiné... Ale to k tomu prostě patří ;)
Díky za milý komentář ;)
Strach je v takových chvílích zcela pochopitelný a přirozený, ale myslím, že zrovna vy s @jjprac (kterému děkuji za nominaci tohoto hezkého článku do mé sobotní rubriky) se opravdu bát nemusíte, budete skvělí rodičové :)
Děkujeme