Učte se od svých dětí a buďte otevření různým možnostem sdělení. Můj malý syn mi jednou řekl:
„Nejsme tady abychom se učili, jsme tady na návštěvě."
Bylo to tak, ale později jsem si na tu zdánlivě nevinnou frázi vzpomněl a zatajil se mi dech. Byla v tom taková hloubka...
Od té doby nepodceňuju, co mi moje děti říkají. To ale neuslyší ten, kdo chce pořád nějak intervenovat, něco dětem říkat a sám neumí poslouchat. A jak často vlastně posloucháme ostatní? Přitom když to nebudeme dělat, když se vzájemně nebudeme poslouchat, co nám zbyde?
Budeme jen jako tupci vykřikující nějaké své kecy do prostoru a doufající v uznání ostatních. Jako masa vzvájemně hluchých a slepých idiotů.
Nejsme tady, abychom se učili, jsme tu na návštěvě. Ale chováme se někdy jako mistři světa. Každý nad každým. Schránky plné povýšenosti dychtivě štěkající své názory na ostatní. Jako bychom občas zapomínali, jak se na takové návštěvě chovat.