Jak kdy. Někdy jsem bolestínek a radši si naordinuju švihadlo pěkně v teplíčku s čajíčkem a jindy běžim "na rockyho" :D
Ale jsem na sebe zvědavej tak v půlce ledna. To očekávám, že budu mít chuť to tak maximálně zabalit. Ono přeci jen furt zima, tma...někdy se to zdá nekonečný
Hm, to je zajímavé (že jednou trénuješ na Bolestínka a jindy na Rockyho :D). U mě je prostě pohyb spojen s tím být venku, doma cvičím fakt extrémně nerad a pouze v případě krajní nouze. Jako jasně, ty první kilometry ve vánici nebo slejváku nejsou nic moc, ale jak se do toho dostaneš a začnou se vyplavovat první endorfiny, tak se to překlopí do té roviny, kdy si to užíváš na max a okolnosti vůbec nevnímáš. Aspoň teda já to tak mám :) Se cvičením je to za velké nepřízně počasí horší. Ležet / sedět na mokrých strojích, klouzat na mokrých hrazdách / bradlech, do toho pauzy mezi sériema, kdy ti vítr bičuje ty mokré hadry... To už je fakt řehole a vyžaduje to nejvyšší levely Rocky módu :D
Já sem to jako spíš referoval k těm podmínkám ten Rocky mód vs bolestínek (takže když sem třeba zmrzlej, otrávenej a unavenej, tak si fakt radši zalezu a pojedu švihadlo, nebo burpees, než abych to lámal přes koleno), než k nějaký výkonnosti. :) Co se týče výkonnosti, tak já sem naprosto odporně pragmatickej. Něco jako Mourinhův fotbal za jeho největší slávy - nedalo se na to moc dívat, většinou to vůbec nebylo entertaining, ale přinášelo to výsledky :D trénuju tak, abych mohl trénovat zejtra zase. V gymu šedá myš. Nevšimnul by sis mě. Pravej spodní roh a dělám, že neexistuju vůbec :D
:DDD ...Mourinhův autobus a šedá myš v gymu pobavila :D Říkáš, že nejsi úplně ten typ, co si naloží na benč stopade a pak to za řevu připomínající stádo sloních samců v říji zvedá tak, aby o tom věděly i prodavačky v supermarketu přes ulici, jo? :D Já taky ne ;)