Díl 24.
Tak si tady tak sedim, spát se mi nechce a tak si dávám dohromady nějaký pohybový koncepty. A napadá mě, co vlastně dělá rozdíl mezi tréninkem a pohybem. O několika (spíš filosofických) důvodech už jsem někdy psal, ale čistě pragmaticky je to například progresivní přetížení.
Progressive overload velmi jednoduše tkví v tom, že zkrátka každý trénink (nebo cyklus) odvedete víc práce, než trénink (cyklus) minulý. Zkrátka postupně zvyšujete objem a tréninkovou intenzitu. Přičemž bych rád zdůraznil slovo postupně. Smyslem tréninku není poblejt se, ale rozumně a systematicky navyšovat odvedenou práci. K tomu přitom nemusí jít nutně o víc kilogramů na čince, nebo větší počet odběhaných kilometrů. Může jít taky o kratší přestávky mezi sériema, či mezi jednotlivýma tréninkama. Zvyšovat se taky může počet sérií samotných. Počet opakování. Tempo. Rozsah pohybu...Možností je zkrátka (skoro) neomezeně.
Samozřejmě že ne všechny proměnný se zvedají najednou. Když jeden trénink uběhnu 10 kilometrů, ten další můžu uběhnout 11 km, nebo těch 10 uběhnout o třeba minutku rychleji. Možná, že dokonce snížím počet kilometrů na 8, snížím i rychlost, ale zlepší se mi tepová frekvence, nebo je poběžím na profilově těžším povrchu. Skoro vždycky se zkrátka dá v něčem zlepšit... V tréninku není nutný se za každou cenu každou jednotku zlepšit ve všem (ono to ostatně ani dlouho nepůjde), ale jemnýma, malýma, postupnýma krůčkama se posouvat vpřed.
Když zkrátka člověk něco trénuje, posouvá se k určitýmu bodu. Je to nějakej systematickej proces za účelem dosažení nějakýho vytyčenýho cíle. Naproti tomu pohyb se dělá pro pohyb samotnej.
Jo, tohle je důležitá věc, kterou si dost lidí neuvědomuje. Že přidávat, měnit, zvyšovat a nebo naopak zkracovat se dá spousta proměnných :) Aleš Lamka to často používá v kontextu toho, že "tělo je třeba neustále šokovat a překvapovat" :D Zaběhnutá rutina = stagnace.
Jo jo a málo lidí si uvědomuje i ten psychologickej aspekt věci. Když totiž progresivní přetížení člověk používá, soustředí se v tréninku spíš na to, co se mu povedlo (zvednout série, počet opak., TUT (time under tension), než na to, co se mu nepovedlo. :)
Spousta lidí si totiž je schopná vyčítat, že třeba zaběhli méně kilometrů, možná za horší čas, ale už si neuvědomujou, že možná běželi ve stížených podmínkách (vítr, větší převýšení...), nebo s lepší tepovkou. Nebo možná uzvedli míň, možná v méně sériích i opakováních, ale zase strávili víc času pod činkou :)
Přesně. Je třeba to prostě vnímat komplexně ve všech možných souvislostech. Ostatně jako všechno :) To ale zrovna tobě říkat nemusím ;)