Láska prochází žaludkem - to je celkem známá věc. Sytý člověk je spokojený člověk, a spokojení lidé dělají dobré věci.
Proto byla hradní (nebo zámecká) kuchyně velmi důležitou součástí jakéhokoliv panského sídla. První dvě fotky jsou z kuchyně na hradě Kost, ta třetí je ze Šternberka.
Hradní kuchyně ve Šternberku je zajímavá tím, že je normálně v provozu. Sice ta lákavá pečeně a ryby na fotce jsou pravda pouhé makety, ale kuchyně peče čerstvé buchty a koláče, které si návštěvníci Šternberka můžou zakoupit.
Šternberk možná někomu asocioval scénu z filmu Černí baroni:
„Tak sestra se vám vdává…! No podívejme! A akorát na vánoce. Zajímavé. … Na kolik plníte, Šternberk?“
„Tak se pochlubte, sakra! Vojín Šternberk plní na sto třicet procent, soudruhu poručíku.“
„A kam to chcete, Šternberk?“
„Do Šternberku.“
„Kam? Do Šternberku? … Poslyšte, Šternberk, nejste vy náhodou ňákej ten fón?“
„Jsem poslední hrabě Šternberk ze Šternberku, soudruhu poručíku.“
Ve filmu však šlo o Český Šternberk, zatímco já píšu o Šternberku na Moravě. Totiž ten sice Šternberkové založili, ale už ve 14. století ho získali Kravařové a o 300 let později Lichtenštejnové. Po původních zakladatelích zbylo jen jméno.