Na hřbitově

Procházka po hřbitově nemusí být až tak nudná, jak by se mohlo zdát. I na takovém místě se dá najít ledacos zajímavého.

Třeba impozantní čtyřmetrový anděl, střežící hrob historické osobnosti, vlastence, podnikatele a mecenáše, otce a děda slavných spisovatelů...

...a hned vedle hrob mladé dívky, které musí stačit jen malý kámen.

Z našeho města je blízko do Sudet, takže mnoho pomníků je německých Třeba tady se Familie Ziak proměnila na rodinu Žiakovu, ale zub času to prozradil.

Jsou tu slavní rodáci, ale jsou tu i nositelé slavných jmen. Některá jména mají proslulost doslova biblických rozměrů.

Některé osobnosti se zapsaly do historie, některým bylo zapsáno aspoň na pomník. Kdo dnes ví něco o knížecím lesmistrovi, majiteli zlatého záslužného kříže a čestném občanu více obcí? Sláva polní tráva.

Některé náhrobky v sobě skrývají příběhy. Čím se provinil prapradědeček Jan, že mu rodina nenechala obnovit zlacený nápis a jeho jmenovce se snažili odlišit aspoň iniciálou? A chodí se dívat babička Anna na místo, kde jednou bude ležet?

A Notre Pére Regretté. Našemu zesnulému otci. A proč ne i matce? A proč francouzsky, když jména jsou očividně česká? Samé otázky, samé otázky...

Tohle místo u hřbitovní zdi je také hrob. Slovy básníka bez křížů, bez kvítí krčí se u zdi. Donedávna tam nebyla ani ta cedulka se jmény. Totiž za 2. světové války, když německá armáda ustupovala přes město, byl jeden z vojáků zraněný. A druhý, jeho kamarád, ho odmítl opustit. A Rudá armáda už žádné zajatce nechtěla...

A takových fotek a příběhů by se dalo najít spousta.