Tak se po menší odmlce zase hlásím a to rovnou svou troškou do mlýna- příspěvkem do tématu týdne.
Tak přeci jen jsem už pár let ze školních lavic a než začne chodit do školy naše malá, to ještě pár let potrvá. Takže si dovolím zavzpomínat na svá školní léta. Já chodila do školy v menším městečku a byly to hezké časy. Od páté třídy jsme měli moc fajn třídní, díky níž jsme jezdili na pěkné výlety. Zažila jsem své první stanování v přírodě, super prodloužený víkend s celou třídou na pronajaté chatě a dokonce i výlet za hranice, kdy jsme navštívili Legoland v Dánsku a také jsme se poprvé podívala na skok do Itálie a do Benátek.
Když bych se měla zamyslet co mi školní léta dala, tedy škola jako taková, tak to určitě byl nějaký systém a řád a já se učila zodpovědnosti. Nevynikala jsme ve sportu, zpěvu ani v matematických znalostech. No nejsem jak se říká "technický typ".
Bavila mě výtvarka, docela čeština a dějepis. Možná i němčina jako cizí jazyk. Ale co mě to opravdu naučilo?
Asi v té páté třídě mi vycházely na vysvědčení v pololetí nějaké trojky. Tuším že tři. Já jsem se hecla že se pokusím zabrat a nakonec jsem měla vyznamenání bez jediné trojky.
Byla jsem ctižádostivá a zjistila jsem, že když chci, můžu dokázat víc.
Jedna paní učitelka mě nadchla pro dějepis. Při první hodině si sedla na jednu lavic a než udělala zápis na tabuli, tak vyprávěla. To mě zaujalo natolik, že se dějepis stal mým oblíbeným předmětem.
No dnes už si kromě dvou nebo tří letopočtů skoro nic nepamatuju, ale vím že víc než jen letopočty je lepší si pamatovat ty souvislosti.
Ano, škola mi asi dala hodně. Jenže s odstupem času člověk zjistí že je spousta věcí, které vás ve škole prostě nenaučí.
Já tomu říkám škola života. Dokud jsem byla ve škole, bylo jasné co se ode mě čeká a také mé povinnosti i cíle byly jasné. Takže základka, střední škola, maturita. Až sem je to jasné. Jenže co pak?
Najednou máte pocit že vás nikdo na ten skutečný život mimo školní lavice nepřipravil! Už nestačí se připravit na další hodinu, dostat do hlavy pár nových znalostí a pak je prezentovat. Když máte nastoupit do nového života a prvního zaměstnání, je vám to skoro k ničemu. Je to najednou úplně jiný svět. Má jiná pravidla a vy se v tom najednou úplně nevyznáte.
Já aspoň mám tu zkušenost, že skutečný život je úplně o něčem jiném. Potřebujete znát sami sebe, své silné i slabé stránky a také si věřit a nehroutit se při prvním neúspěchu. Naučila jsem se třeba, jak důležité je jít svou vlastní cestou, vědět co chcete a nenechat se zatlačit někam, kam nepatříte. Jenže ví tohle někdo když končí základní školu? Já myslím že neví, ani když končí tu střední.
Než jsem si udělala (dodělala) maturitu, měla jsem nejdřív "učnák". Jsem vyučená dámská krejčová. Ale co chci říct je, že tam jsme pochopila jak velký rozdíl byl, když jsme něco ohledně šití a pracovních postupů probírali ve škole a jak to potom bylo v reálu na praxi, když jsme šili.
Škola jako základ života? Jako základ možná, ale bylo by dobré každému dítku říct a ukázat, že život je o něčem jiném než nás můžou ve škole naučit. Mnohem důležitější je ona škola života, kdy se teprve naučíte co je ve skutečném životě opravdu důležité.
Ale časy se mění a třeba se v budoucnu kromě obecných znalostí, bude ve školách učit i něco opravdu důležitého. A kdyby ne, tak snad to jako rodiče dokážeme dohnat tím, že to podstatné pro život budeme ukazovat svým dětěm my sami.
Foto: pixabay
Hezký příspěvek do tématu, určitě pozitivnější než ten můj :)
Děkuji :)
Congratulations @zenuska! You have completed the following achievement on the Hive blockchain and have been rewarded with new badge(s) :
You can view your badges on your board and compare yourself to others in the Ranking
If you no longer want to receive notifications, reply to this comment with the word
STOPDo not miss the last post from @hivebuzz:
Děkuji za příspěvek k tématu týdne.
😊
Rádo se stalo ;)